Černé stíny

Taky máte takový pocit něčeho co je sice konkrétní, ale nedá se to nahmatat. Přímo cítíte na vašich zádech teplý dech, a když se otočíte tak zíráte do tmy. 

Černé stíny na vás plivou,
šlapou vám na záda
a cpou do vás jen samou temnotu.
Jste zasýpání černými nářky.
Ale přece nejste žádnou zpovědnicí,
nebo oltářem kam se chodí stíny vyplakat
a vyplivat své hořké sliny.
Jste snad tím,
který by to měl napravovat?
Kde našli vaši světelnou adresu
a proč si myslí, že jim to pomůže?
Proč nejdou tam, z čeho temnota roste?
Proč si chtějí ulevit a odplivnout;
a proč na vás?
Ať svou temnotu,
kterou posbíraly na své cestě za světlem,
otírají o své svědomí.
Ať se pořádně umažou a vymáchají ve světle.
Ať vybrečí všechnu tmu z jejich těl.
Ať se zacelí kaz na jejich temném stínu.
 Kaz, který dlouho bolel
a rozrýval jejich nitro při každé sladkosti života;
při každičkém záblesku.
Pod světlem se stíny roztápí
 jako zmrzlina na slunci.
Opravdová rozkoš;
vpíjet se do světla a mizet.