Dnes se vykřikuje, odhoď ego, zahoď ho je to tvůj nepřítel! Ego je sobecké a zlé! Buď láskou, staň se dobrým a odhoď vše špatné a pomíjivé ... ale nikdo nezahodí nástroj, který mu umožňuje přežít. To je nesmysl, a proto to nefunguje. Lidé se snaží být lepšími lidmi, ale nějak se jim to nedaří. Při svém zrodu nikdo z nás nedostal návod jak život žít a nabízené recepty ve formě svatých knih jaksi nepomáhají.
Analyzátor (ego) může pracovat jen s takovými informacemi, které jsou vytaženy na světlo. Můžeme říci, že tma je nevědomí a světlo vědomím. Analyzátor (ego) je třeba zlepšovat, aby sílil a byl natolik mocný, aby dokázal vytáhnout na světlo více vody z hlubiny nevědomí.
Bojovat proti Analyzátoru (egu) nebo se ho snažit potlačovat je stejné jako si uřezávat nohy a ruce a tak dosáhnout jakési pomyslné blaženosti; odpoutání se od prachu světa. Ale jde tu jen o hloupý a bolestivý únik před realitou; umrtvování se za živa to opravdu nedokáže žádné zvíře, jen člověk. Všimli jste si, jak jsou všichni ti svatí vážní a jak mají protáhlé tváře. Není v nich žádná radost, jen kázání. Dar, který dostali za svého života, odřezali a marně se zbavují všeho, co by je mohlo poutat k zemi s nadějí, že jen tak dosáhnout nebe a nesmrtelnosti.
Celé to drama mezi Dobrem a Zlem je jen „bojem“ mezi Vědomím a Nevědomím. Celé je to velké nedorozumění a Analyzátor, který by měl člověku pomáhat na jeho cestě, se stává jeho záhubou. To je dvojí ostří Analyzátoru – může člověka dovést k božství anebo k šílenství. Člověk se tak moc ztotožnil se svým Vědomím, že musí bojovat proti svému Nevědomí. Nevědomí se stalo jeho nepřítelem.
Tajemství udržuje oheň. Nevědomost udržuje v chodu hledání. Vše je v transformaci, v přechodu a sdílení není nic jiného než formou přechodu z jednoho srdce do druhého. Sdílet se může cokoliv (nevědomost, láska, nenávist, radost) vše záleží na palivu, ale k tomu všemu je potřeba Analyzátoru (ega).
Analyzátor je náš nejlepší a nejbližší přítel a pomocník, je jediným pojítkem s obrovským prostorem Neskutečna.