O rybce, která se chtěla utopit
Začala pojídat jeden kámen za druhým, aby se mohla spustit do hlubin a už nikdy nevyplavat k hladině. Když už spolknula desátý kámen šourala se po písečném dnu ke srázu. Pomalu se přehoupla přes jeho okraj a začala padat do hlubin. V žaludku ji to zalechtalo a její pád se neustále zrychloval a zrychloval a za několik minut byla všude tma. Rybí šupiny odolávaly obrovskému tlaku, který je usazen v hlubinách oceánu. Bum! A ryba byla na dně.
Dál už to nejde, pomyslela si rybka a zároveň pocítila obrovský tlak v prsou. Pocit to byl tak nepříjemný, že ryba okamžitě začala vyplivovat jeden snědený kámen za druhým, až nakonec vydávila i ten poslední.
Ryba začala pomaličku stoupat k hladině a těšila se na to, jak bude svůj zážitek vyprávět ostatním rybám. Jak budou všichni koukat! Nikdo nebyl ještě na dně oceánu. Ona je první rybkou, která to dokázala!
Kolem proplouval obrovský kanic a pomyslel si: Jaká krásná rybka! Slyšel jsem z vyprávění, při hladině se vyskytují úžasné ryby, které chutnají naprosto dokonale. Bohužel je to pro nás nebezpečné být při hladině. Jsme častým terčem rybářů.
Rybka omámena představou o své zářivé budoucnosti si nevšimla proplouvajícího kanice, který ji slupnul, a bylo po rybce.
Uplynulo několik mořských přílivů a odlivů, ale kanic stále nemohl zapomenout na úžasnou chuť rybky, která se mu v tlamě přehrávala jako film. Vydal se proto k hladině pro další sousto. U hladiny se proháněla celá hejna rybek a kanic žasnul nad svým štěstím. Úplně omámen a jako ve snu vplul do natažené sítě, do které se zamotal.
Když rybář spatřil ve své síti obrovského kanice, zaradoval se nad svým štěstím. Věděl, že jeho maso je vyhledávané pro jeho lahodnou chuť. Jaká náhoda, vždyť tato ryba žije jen ve velkých hloubkách, pomyslel si rybář.
V přístavu kanice prodal a za utržené peníze koupil své ženě červené šaty. Už dlouho mu žena vyčítala, že nemá žádné pěkné šaty, ve kterých by mohla do města. Pořád sedí doma a ona by se tak ráda někdy pobavila. Při pohledu na šaty se oči ženy zaleskly a její hruď se počala nadouvat. Takové štěstí! Pomyslela si žena a hned, že půjde do města, aby všem ukázala jak je krásná a šťastná.
Uplynulo několik mořských přílivů a odlivů, ale žena se k rybáři nevracela. Rybáře přemohl žal a cítil jak je bez své ženy opuštěný a prázdný, navíc neměli ani děti. Už ho nebavilo ani rybaření ani kořalka a tak se rozhodnul, že skoncuje se svým životem. Započal polykat jeden prášek na spaní za druhým, až se jeho břicho zatížilo. Pomalu se propadal do tmy, ale pojednou se mu udělalo tak špatně, že všechnu směs vydávil.
Rybář pocítil takovou úlevu a klid, až se mu z toho zamotala hlava. Chtělo se mu tančit a žít. Vždyť si přece může najít jinou ženu a začít nový život. Zcela omámen nad tak náhlým štěstím, rozhodnul se, že se půjde podívat na svou nataženou síť. Sednul do člunu a jako ve snu plul po hladině bez vln. Bum! Člun narazil do útesu a potopil se. Potopil se i rybář a potopilo se i jeho štěstí.
Uplynulo několik mořských přílivů a odlivů. Žena rybáře, která přišla o své štěstí se vrátila do chatrče na břehu moře, ale svého muže už nikdy nespatřila.
Jakub Kouřil
Cinkání
Nebus, který byl menší než kamínek do zapalovače, se řítil rychlostí supernovy z pravé části vesmíru...
Jakub Kouřil
Talíř a myška
Kočka se otřela na stole o porcelánový talíř. Ten spadl a rozbil se. Jeden ze střepů se zakutálel až k překvapené myšce. V jeho středu se objevily oči a talíř promluvil.
Jakub Kouřil
O stromu a housence
„Jau, to bolí! Pane, mohl byste mě přestat jíst?“ zanaříkal strom. "Přestat papat? Vy jste se asi zbláznil!"
Jakub Kouřil
Borovicový spor
Na malém kopečku rostly dvě borovice. Byly stejně vysoké i stejně staré. Jedna rostla na východní straně, druhá na západní.
Jakub Kouřil
Buddha a motýl
Motýlí křídla v odstínech ocelové modré a něžného zlata, tancovala v jemném vánku, jako by vzduchem nesla, šepoty moudrosti.
Jakub Kouřil
Motýl a mnich
V klidné zahradě kolem stromu Bodhi, kde kdysi Buddha dosáhl osvícení, poletoval po květech nezbedný motýl jménem Bzuk. S křídly v křiklavé růžové a zelené, měl pověst lumpa v království hmyzu.
Jakub Kouřil
Reportáž ze Saudské Arábie
Z výšky deseti kilometrů jsem pozoroval tvář pouště, a zatímco jsem se kochal, přerušila mě letuška otázkou: „Quzi nebo Maklubu?“ vypadala jako z pohádky o Šeherezádě. Černé vlasy, tmavé oči, čokoládová pleť...
Jakub Kouřil
Trpělivost růže přináší
Stál tam ..............................................................................................
Jakub Kouřil
Vegetariáni mají na můj záchod zákaz
Už mně štvaly Petrovy řeči o tom, jak je vegetariánská strava bez pořádných proteinů a jak je při takové dietě člověk neduživý a slábne.
Jakub Kouřil
Duch Paduch
Představte si, že jste nesmrtelní a k tomu, máte přidáno ještě věčné zdraví, mládí, sílu, moc a slávu, a k tomu spoustu peněz...
Jakub Kouřil
Rukavice
Je zima a mráz a tak člověk nosí rukavice. V hospodě blízko parku jsem ztratil pravou a bez rukavic na mraze mi zebou ruce a tak jsem si koupil nový pár...
Jakub Kouřil
Ukradený Beethovenův klavír
V Praze Na Kampě jsem si vychutnával nejenom plzeň, ale i šplouchání Vltavy. Na terase prázdné hospůdky ukazovaly hodiny devět ráno. Ještě jsem nedopil ani první pivko a ke stolu přímo naproti usedl rozložitý pán...
Jakub Kouřil
Lampión
Jako chlapec jsem plul na zaoceánské lodi a moc se mi líbila modrá vlajka. Byla na tom nejvyšším místě lodi, na stožáru. Myslím si, že místa, která jsou nízko, nejsou tak pěkná.
Jakub Kouřil
Dub a žebrák
Týden mohutně pršelo a z lesní půdy se stala bažinatá past. Podmáčené stromy padaly k zemi jako sirky. Nedaleko vesnice, kousek od cesty zapadl do obnažených kořenů místní žebrák.
Jakub Kouřil
Bůh, Závist a Anihilace
V době kdy Bůh rozsvěcoval vesmír a vytvářel hvězdy a planety, přilétla Závist a pískla zlostí.......
Jakub Kouřil
Srdce vladaře (pohádka)
Žil byl mocný vladař. Jmenoval se TULIKULA a v den zimního slunovratu, kdy je noc nejdelší se králi narodila trojčata. Do království tří jezer zasáhlo velké štěstí, neboť mělo zajištěno pokračování svého rodu.
Jakub Kouřil
Dobrodružství ostravského bezdomovce pana Rozehnala
Říká se, že první zima na ulici bývá ta nejhorší. Potvrdí vám to každý, kdo to přežil. Krabicové víno za 40,- Kč. udělá bezdomovci ohromnou radost a rozváže jazyk. K napsání příběhu mne inspiroval jeden zvláštní bezdomovec.
Jakub Kouřil
Nejrychlejší kůň
Pohádka o králi a smrťákovi. .........................................................................
Jakub Kouřil
Socialismus byl v tom lepší
Vrchní prchni, Což takhle dát si špenát, Jak utopit Dr. Mráčka, „Pane, vy jste vdova!“ Baron Prášil, Arabela, Kdo chce zabít Jessii? Dívka na koštěti, Srdečný pozdrav ze Zeměkoule, Muž z prvního století...
Jakub Kouřil
Dveře
Satum se převaloval v posteli a nemohl usnout. Obchod místo toho, aby peníze rozmnožoval, tak je polykal. K tomu všemu byla žena rozmrzelá a podrážděná a v takové atmosféře se těžko žije.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 369
- Celková karma 10,19
- Průměrná čtenost 486x