Víra jako mozková kastrace

Představte si dvě sklenice. V jedné je rozpuštěna sůl a ve druhé je cukr. Voda v obou sklenicích vypadá stejně. Věřit nebo nevěřit nám nepomůže. Musíme se napít. Dokud sami neochutnáme, nevíme, zda je ve sklenici rozpuštěna sůl 

nebo cukr.

Smysly jsou našimi rádci. Skrze smysly uchopujeme a poznáváme skutečnost. V tomto případě to byla chuť.

Pokud něčemu věříme nebo nevěříme, neopíráme se o své smysly. Neprošlo to naši zkušeností. Věřit můžeme čemukoliv bez ohledu na to, zda je to pravda či nikoliv. Věřit nebo nevěřit je laciné. Je náhražkou za něco co neznáme, ale rádi bychom tomu věřili. Jedná se o vratký základ, na kterém si člověk staví svůj svět. Svou vírou v něco si člověk de(formuje) vnímání. Vzdává se aktivní účasti na změně. Nachází se ve virtuální realitě.

Cožpak říkáme:  „Věřím, že svítí slunce“ nebo „Věřím, že je Jaro“ nebo „Nevěřím, že jsem se najedl.“ Všechno to zní hloupě. Ale přesně taková je víra. Nechápu, proč se lidé bojí používat krásné slovíčko nevím.

Je až neskutečné v co dospělý člověk může věřit. Jaká infantilnost! Bludy jsou tak zjevné, že si musí pomoci vírou. Účelem a smyslem víry je potlačení racionálního myšlení. Člověk sám na sobě páchá mozkovou kastraci. Až když si vykastrujeme svůj mozek, dokážeme uvěřit každému nesmyslu.

Víra působí jako droga. Jsou lidé, kteří bez víry nemohou žít. Pokud by se o svou víru neopírali, propadli by se do beznaděje a depresí. Bez opojení vírou se cítí mizerně.

V kostelních lavicích můžeme slyšet: „Bože dej nám víru, abychom mohli věřit“ a podobné ohavnosti. Víra je lstivou formou jak se vyhnout konfrontaci. 

Jak hloupě zní Sokratův výrok: „Věřím, že nic nevím“ namísto známého „Vím, že nic nevím.“ Jedině z prostoru „nevím“ může povstat něco nosného. Pokud věřím, uzavřel jsem se do klubu A nebo B nebo C. Zapouzdřil jsem se. Mám svou víru.   

Pokud by byla věda postavená na principu věřím nebo nevěřím, tak bychom pravděpodobně ještě dnes ohryzával sobolí kost v jeskyni a báli se měsíce. Víra udržuje člověka v nevědomosti. Hledání je úsilí. Na získání zkušenosti potřebujeme čas. Uvěřit můžeme okamžitě. Nepotřebujeme důkaz.

Milí přátelé dejme si pozor, než začneme něčemu věřit nebo nevěřit. Zastavme se. Buďto něco víme nebo nevíme. Proč musíme něčemu věřit nebo nevěřit. Vůle je úsilí. Víra je laciná cetka. Vůle znamená, že činíme konkrétní kroky a jdeme za svým cílem. Tvoříme svět. U holiče se většinou nebavíme o tom, čemu věříme ale o tom co funguje. Co jsme prožili nebo ochutnali.

Ještě je zde jeden háček, na který se můžeme chytit. Neustále si musíme pravdu ověřovat. To co platilo včera, už nemusí dnes fungovat.