Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Sladká smrt

8. 03. 2017 8:35:40
Jsem bláznem do všeho co má společného s medem. Zlatavou tekutinu pojídám s každým dnem. Někdy jednu lžičku, jindy sním i půl sklenice. Mám pocit, že i má krev musí být sladká. Řekové své mrtvé nakládali do medu a Egypťani si ...

medem potírali pleť. Myslím si, že použití medu nemá dno a nic nezkazíme, když jej třeba dáme někomu jako dárek.

Smyslem mého života se staly včely. Nespěchám. Našel jsem si svou radost i cíl. Kdo závidí včelaři? Málokdo. Je to práce s bodavým hmyzem. Bzučení včel vnímám jako hudbu. Minulý rok, přišla do mých milovaných úlů katastrofa. Včelí mor. Všechno své létající zlato jsem musel utratit. Ale to je už minulost. Slzy už zaschly a já si pořídil nové včeličky.

Své úly mám v přívěsu a můžu s nimi jezdit do terénu, kde se včelky nabaští. Vypouštím je na ovocné sady, pole nebo lesní palouky. Přespávám v autě nebo venku na karimatce. Noční bzukot a svit hvězd, které takovýto výlet provází, na mně působí až magicky. Přes den si čtu. Ano takto vypadá má dovolená. Farmáři a lesníci mě vítají. Nevyhánějí mně. Jsou rádi, když jim někdo pomůže plodiny opylovat. Často se stává, že mě pozvou k sobě domů a já nemusím přebývat venku. To si pak spolu povídáme o farmaření, včelstvu a vyměňujeme si své zkušenosti a zážitky. Není nic sladšího než informace z první ruky.

Jako porotce degustátor se účastním soutěže „O nejchutnější med“ kterou každoročně pořádá včelařská asociace Medonoska. Člověk nemusí být znalcem, aby věděl, že, mezi medem a medem existuje rozdíl. V chuti, barvě, viskozitě atak dále a tak dále, ale nechci vás zatěžovat všemi detaily. Jen pozor na nechutné přidávání cukru, které se u nás často praktikuje. Takto „obohacený“ med není snadné rozpoznat. Ovšem můj jazýček, který se po celý rok brodí v medu, reaguje na přidané sladidlo cukavými vibracemi.

Soutěže Medonosky se podobají jako vejce vejci. Včelaři přicházejí se svými výrobky a já je ochutnávám. Už podle vůně a barvy poznám, z jakých květů byl med sesbírán. Medy, které soutěží jsou většinou kvalitní a sladké. Je těžké určit vítěze.

Ale letošní ročník soutěže mě doslova ohromil. Přišel takový stařík, měl bílé vlasy a třásly se mu ruce, ale med, který na soutěž přinesl, byl dech beroucí. Ta vůně, ta jemnost. Nikdy jsem se s tak zvláštní chutí nesetkal. Vyhrál. Když jsem se ho zeptal, z jakých květů jej včeličky sbíraly, stařík se ošíval a nechtěl místo prozradit. Chápu, měl na to právo, ale já jsem toužil poznat a odkrýt celou tu záhadu. Takto odbýt jsem se nemohl nechat. V kartotéce soutěžících jsem si opsal adresu a staříkovi napsal dopis. Bez odpovědi. Napsal jsem ještě dvakrát, ale nepřišla žádná odpověď. Nastala zima a já nemohl zapomenout na zvláštní a pronikavou chuť vítězného medu. Viděl jsem ho i ve snu, ve kterém měl barvu do fialova a něco se mi snažil sdělit. Jeho medové řeči jsem nerozuměl, ale o to více jsem po něm toužil.

Nastalo jaro. Včeličky již pilně sbíraly sladký nektar a já se rozhodnul. Prvního květnového víkendu jsem se za staříkem vypravil. Cesta ubíhala hladce, ale čím více jsem se blížil k obci Bachůnkov, kde stařík bydlel, tím se silnice stávala užší a děravější. Poslední kilometry byla cesta prorostlá býlím. Domy v Bachůnkově byly zanedbané a zarostlé křovinami. V celé oblasti jako by se civilizace drolila.

Vzpomněl jsem si na apokalyptický film, ve kterém bylo lidstvo napadeno virem a nemělo protilátku. Do dvou let nežila na planetě Země jediná duše. Za dalších pět set let, by už nikdo nepoznal místo, kde se nacházela miliónová centra civilizace. Starověké stavby staré tisíce let, mají zřejmě odolnější kořínek. Lidstvo mi připomíná nádech, který je vždy následován výdechem, tedy i jeho zánikem. Člověk se snaží z půdy dostat maximum možného. Říká tomu kultivace. Ale plodiny, které na takto „zušlechtěné“ půdě rostou, jsou zpravidla chudé na stopové prvky. Ano slunečnice, nebo pohanka vyroste, ale jejich semena budou slabá.

Až když člověk ustoupí, může si půda vydechnout. Znovu revitalizovat a ožít. Nabrat sílu. Pak ze sebe vydává to nejlepší. Rostliny a stromy, které na takovéto půdě vyrůstají, jsou napěchovány energií a jejich nektar je voňavý a šťavnatý. Tento kraj se nadechoval a nabíral na síle. A člověk tady ustupoval a odcházel pryč.

Staříka jsem doma nezastihnul, ale soused mi poradil, že bude jistě u svých úlů a ukázal mi cestu. Mé srdéčko poskočilo. Za chvíli odhalím tajemství výherního medu. Tak výjimečného, že mě dostal až sem, do tohoto zapomenutého kraje. Konečně poznám místo s květy, ze kterého sají včelky božské.

K úlům vedla vyšlapaná pěšinka. Podél jedné strany tekl potok a z druhé strany vyrůstal les. Cestička byla prozářené sluncem a vzduch prosycen ptačím zpěvem. Po patnácti minutách chůze jsem zpozoroval shrbenou postavu a několik úlů a rozvalené náhrobní kameny. Stál jsem na hřbitově.

Autor: Jakub Kouřil | středa 8.3.2017 8:35 | karma článku: 12.40 | přečteno: 216x

Další články blogera

Jakub Kouřil

Český člověk jako národní svéráz

Bez paměti bychom se nebyli schopni ani učit, ani přemýšlet. Život by se stal jakýmsi Alzheimerem v permanenci. Ale i paměť se může stát naším prokletím, pokud nám, českému národu, bude i nadále bránit k prosperitě a bezpečnosti.

7.8.2017 v 9:36 | Karma článku: 11.56 | Přečteno: 430 | Diskuse

Jakub Kouřil

Hlinožrout

Jsem největším a nejtěžším. Jsem líný. Jen papám a už vůbec se mi nechce vstávat. Pojídám půdu, protože té je všude spousta. Nemusím se vůbec hýbat. Stačí si jen rýpnout a už mám kousek hromádky v puse...

4.8.2017 v 13:43 | Karma článku: 4.06 | Přečteno: 174 | Diskuse

Jakub Kouřil

Význam Nesmyslu

Věda narazila na skleněnou zeď. V kvantovém světě se čas rozpouští zároveň do obou směrů. Říkáte si, co je mi po mikrosvětě! Žiji tady v hmatatelném a krásném vesmíru, uchopuji hmotu a krájím ji na kousky...

23.7.2017 v 10:22 | Karma článku: 10.30 | Přečteno: 454 | Diskuse

Jakub Kouřil

Ministerstvo pro správu úřednictva

Sklep budovy ministerstva, byl hřbitovem všech vyřazených dokumentů a praskal ve svých švech. Každý týden objížděl skladník všechny kanceláře v budově. Úřednictvo mu házelo na vozík všelijaké lejstra svázané konopným provázkem.

10.7.2017 v 13:14 | Karma článku: 12.67 | Přečteno: 575 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Bohdan Koverdynský

Americký sen (114)

Příběh na pokračování. Autentické životní osudy české emigrantské rodiny v Československu, Rakousku a USA v období od roku 1976 do současnosti. Jak se zbavit odpudivé pijavice. Javorová Vyhlídka, 25. května 2014.

20.8.2017 v 6:58 | Karma článku: 6.01 | Přečteno: 162 | Diskuse

Liběna Hachová

Obyčejný příběh jedné rodiny VIII.

I chvíle plné smutku, bolesti a trápení mají v životě svoje místo. Bez nich bychom nepoznali ty šťastné.

19.8.2017 v 19:00 | Karma článku: 6.92 | Přečteno: 255 | Diskuse

Antonín Ševčík

Zemřel Moravan, básník JIŘÍ KUBĚNA

Ve věku 81 let zemřel moravský básník Jiří Kuběna, vlastním jménem Jiří Paukert. Narodil se 31. května 1936 ve Prostějově na Moravě a patřil k našim nejvýraznějším básníkům, sám přitom zdůrazňoval, že k moravským.

19.8.2017 v 14:25 | Karma článku: 8.63 | Přečteno: 164 | Diskuse

Dita Jarošová

Když se názvy ženily...

Srpnem dozrálo léto. Okurek bylo požehnaně, rajčat také plno, boj se slimáky neúprosný. Vilma byla na poště číslem 426, na to, že byly tropy, lidí docela dost.

19.8.2017 v 13:46 | Karma článku: 7.71 | Přečteno: 190 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

Nudná neděle (komiks)

Bylo to jednu neděli, roku 1972. Toho roku, kdy Prahu navštívil Fidel Castro (a ovšem také Leonid Brežněv) a Deep Purple vydali album Machine Head. Toho dne měl Vincek pohřební náladu, avšak Cyrda věděl, jak ho z ní dostat.

19.8.2017 v 12:21 | Karma článku: 11.23 | Přečteno: 293 | Diskuse
Počet článků 243 Celková karma 9.01 Průměrná čtenost 364

Ozzozorba.cz         webové stránky

 

Pokud život nedáme v sázku, nikdy jej nemůžeme vyhrát. 

 

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.