Tlačenice v krabici

V krabici už zbývalo jen málo místa. Čerti se tlačili a třeli se o sebe tvrdými chlupy.  Za všechno mohl chlapec, který je do krabice uzavřel. Doběhnul je ...

Podcenili ho. Neměli na něj vyplazovat jazyk a prskat barevné sliny. Zlostí se rohy všem čertům zvětšovaly a rostly do stran jako horským kozám. Nebylo volného místečka. Chlupy jiskřily a osvětlovaly tlačenici.

Nejsilnější čert bouchnul kopytem na dno papírové krabice a vytvořil díru. Světlený kužel, proniknul do krabice a osvítil čertovský úsměv. I chlapec se usmíval a sledoval čerty, jak jeden po druhém jako netopýři vylétávají dírou a mizí za horizontem událostí. Už se nikdy nebudou pokoušet do jeho snu vrátit.

Jen jeden čert přilétnul k chlapci a tiše mu do ucha pošeptal: „Děkuji. Naše mise je splněna. Konečně se čert Jeremiáš usmál a my se můžeme vrátit domů. Jsi velkým kouzelníkem.“ Čertík se v letu uklonil a zmizel.