Letí proti sobě dva motýli. „Uhni! Volá červený motýl. „Ty Uhni!“ Křičí žlutý. Nikdo z nich neodkloní svou dráhu a oba se srazí hlavičkami a spadnou na zem.
„Proč si neuhnul?“ Drží se za hlavu žlutý motýl.
„Proč bych uhýbal, když letím, všichni mi jdou z cesty i stromy se mi vyhýbají.“
„Stromy říkáš? Nevěřím!“
„Tak uvidíš“ zvolal červený motýl, zatlačil si bouli na hlavě a rozletěl se přímo proti nejbližšímu stromu. Bříza si pomyslela. Co je to za bláznivého motýla, letí přímo proti mě. Vždyť se rozplácne. Možná že sama chtěla nebo to bylo díky náhlému větru, bříza se prohnula a motýl proletěl.
Žlutý motýl chvíli přemýšlel, ale pak se rozletěl, jak nejrychleji uměl, a svou hlavičkou narazil do kaštanu a spadnul. Tento den se mu udělala už druhá boule.
Červený motýl se smál, až se jeho chlupaté tělíčko prohýbalo.
Žlutý motýl si zatlačil už druhou bouli a řekl: „Vidíš támhletoho černého ptáka?“
„Vidím, a co s ním?“
„Ten ti jen tak neuhne.“
„Tak se dívej! Nafoukl se motýl, zamával červenými křídly a letěl přímo na vránu. Vrána zpozorovala motýla, chvilku přemýšlela, zda má odletět. Přece jenom takového bláznivého motýla ještě neviděla. Cítila něco jako útok. Ale pak otevřela zobáček a čekala, co bude. Motýl proletěl temným krkem a skončil v žaludku vrány.
