Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Bůh zemřel

7. 07. 2017 11:53:03
Dýchal jsem pomalu, abych šetřil energii. Připadal jsem si jako plaz, který nehybně leží na slunci a nasává energii. Mohl bych se lehce přehřát. Najednou mně to došlo. Bůh zemřel ...

Pomalu jsem se obléknul a vydal jsem se mu na pohřeb. Obřad se konal v nedalekém lese, uprostřed mýtiny. Když jsem přišel, viděl jsem na palouku něco málo zajíců, pár vlaštovek a jednoho srnce. Čekal jsem, větší počet účastníků obřadu; zemřela přece tak známá osobnost. Na kraji lesa přicházeli ještě medvěd i s medvědicí a několik divokých prasat. Na pohřbu jsem byl jediným člověkem.

Slunce natahovalo krk zpoza bílého mraku, aby mu nic neuniklo; musel jsem si sundat sako, jinak bych se koupal ve vlastní šťávě. Na obloze se objevili ještě tři hvězdy.

Obřad započal. Vítr se opřel do okolních stromů a rozehrával tak šumivou hudbu. Vysoko na nebi kroužili supi. Větřili pohřeb, ale neviděli nikde tělo. Asi nás měli za blázny, a tak odletěli pryč.

Zvířata se na mne tak podivně dívala, a já pochopil, že se ode mne očekává pohřební řeč. Trochu jsem si odkašlal a předstoupil před katafalk.

„Děkuji ti pane Bože, že jsi nás až doposud opatroval, odpouštíme ti vše zlé a vzpomínáme na to dobré, které jsi za svůj život vykonal. A nebylo toho málo!
Na jednoho boha toho bylo možná až příliš. Byl jsi na všechnu práci sám, protože nikdo jiný ji za tebe udělat nemohl. Teď spočíváš konečně v pokoji a míru. Amen.“

„Amen“ zamumlali zvířata. Vítr zašuměl.

Připluli plačky v podobě těžkých mraků a snesli letní déšť, který představoval slzy. Krůpěje byly opravdu slané.

- Měl dědice? Ozval se hlas.
- Měl jediného syna, ale ten už je dávno po smrti.
- Komu tedy odkáže svůj majetek?
- Nenašlo se u něho nic, co by stálo za to. Vše co měl, už dávno před svou smrtí rozdal.
- Tedy nebudou problémy. To je dobře.

Amen.

Autor: Jakub Kouřil | pátek 7.7.2017 11:53 | karma článku: 9.27 | přečteno: 452x

Další články blogera

Jakub Kouřil

Význam Nesmyslu

Věda narazila na skleněnou zeď. V kvantovém světě se čas rozpouští zároveň do obou směrů. Říkáte si, co je mi po mikrosvětě! Žiji tady v hmatatelném a krásném vesmíru, uchopuji hmotu a krájím ji na kousky...

23.7.2017 v 10:22 | Karma článku: 8.31 | Přečteno: 341 | Diskuse

Jakub Kouřil

Ministerstvo pro správu úřednictva

Sklep budovy ministerstva, byl hřbitovem všech vyřazených dokumentů a praskal ve svých švech. Každý týden objížděl skladník všechny kanceláře v budově. Úřednictvo mu házelo na vozík všelijaké lejstra svázané konopným provázkem.

10.7.2017 v 13:14 | Karma článku: 12.63 | Přečteno: 537 | Diskuse

Jakub Kouřil

Oslík a dáreček

Byl jednou jeden oslík, který vypadal jako všichni oslíci. Měl dlouhé uši a krásně hýkal. Jeho hlava se krásně táhla v úsměv. Oslík se jmenoval Jumbo a měl důvod se radovat. Vlastnil totiž žlutou krabičku.

23.6.2017 v 15:48 | Karma článku: 6.73 | Přečteno: 152 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Daniel Tomáš

Letos budeme mít dva zástupce ve fotbalové Lize mistrů. A to jen díky mně!

Možná tomu nevěříte, ale je to tak. Plzeň i Slávie se letos probojují do základních skupin fotbalové Ligy mistrů. Dělám to proto, abych odčinil tu blamáž českých tenistů na Wimbledonu, kterou jsem způsobil také já...

25.7.2017 v 8:31 | Karma článku: 7.40 | Přečteno: 151 | Diskuse

Dita Jarošová

Skuteční zbabělci?

Jazzmin otec Giu, byl předtím, než byl povolán na dvouletou zelenou povinnost, takový beatník, dalo by se říci. Rozhodně se s vervou bránil tomu, co mu jeho otec vštěpoval, jezdil po trampech a nešel ani na jím vybranou školu...

24.7.2017 v 23:07 | Karma článku: 6.02 | Přečteno: 380 | Diskuse

Bohdan Koverdynský

Americký sen (106)

Příběh na pokračování. Autentické životní osudy české emigrantské rodiny v Československu, Rakousku a USA v období od roku 1976 do současnosti. O řemesle psaní článků. Javorová Vyhlídka, 15. dubna 2006.

24.7.2017 v 21:07 | Karma článku: 4.23 | Přečteno: 109 | Diskuse

Pavel Vávra

Báseň tatínkovská 3

Rozhodl jsem se zveřejnit několik básní a hrozně mě štve, že to nejde pez perexu a nadpisu. Prej sem musim něco napsat:-( Podle mě je nejlepší si ale přečíst přímo tu báseň. Ať se Vám líbí:-)

24.7.2017 v 21:04 | Karma článku: 6.78 | Přečteno: 120 | Diskuse

Jiří Babor

Kulku do hlavy

Popravdě řečeno i mě se tahle báseň zdá poněkud bizarní, ale ve skutečnosti je to o důvěře komu svěřit svůj život.

24.7.2017 v 20:26 | Karma článku: 5.00 | Přečteno: 192 | Diskuse
Počet článků 241 Celková karma 9.10 Průměrná čtenost 362

Ozzozorba.cz         webové stránky

 

Pokud život nedáme v sázku, nikdy jej nemůžeme vyhrát. 

 

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.