Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Modrý pramen

Jsou kovově modré, zelené i zlaté. Najdeme je na skládkách i v páchnoucích kontejnerech, na hnijících odpadcích i v rozkládajícím se mase. Posedávají na výkalech a pak si třeba odletí na chleba s máslem. 

Jsou urputně bzučivé a otravné. Sedají na nos, pak zas na ucho, a když jedeme na kole, létají nám do pusy. Však to znáte, jak taková jedna moucha může otrávit život.

V dávných časech, ještě než začaly dělat člověku společnost, obývaly bzučivky bažinu. Rodily se ve smrdutém bahně a rojily se nad rákosem,  a když do močálu skočil třeba takový zajíc a uvízl v lepivé pasti, měly mouchy nejenom hostinu, ale samičky mohly naklást do hnijícího masa svá nažloutlá vajíčka a za dva dny se už líhla nová generace much. Věky v bažinách ubíhaly, rákos se vlnil a bahno se hromadilo. Bzučivky byly spokojené a věřily, že dosáhly na vrchol blaha a že lépe už se žít nedá.

Jednoho večera, když žáby kvákaly své kvaky-kva, snesl se na kovově modrou bzučivku prorocký sen. Mouše se zdálo o místě tak pěkném a příjemném, že proti tomu byl močál opravdu jen páchnoucí bažinou. Uviděla modrý pramen, který vyvěral z pukliny ve skále. Voda byla sladká a výživná. Něco tak báječného ještě nepila, a když svůj sosák odtáhla a vysála poslední kapičku, cítila se blaženě. Zabzučela radostí a probudila se.

Mouchy nejsou požehnány dlouhým věkem a dožívají se maximálně tří měsíců, a tak se bzučivka rozhodla jednat a nemarnit čas. Rozbzučela se na všechny mouchy nad močálem a lákala je tak k modrému prameni. Většina z nich zůstala chladná a na výzvu letět do neznáma jen posměšně bzukla. Jen řídký roj much odlétal na druhý den do hlubin lesa. Bzučivě snily o krásném světě a síle“modra“.

„Cesta bude dlouhá,“ zabzučela kovově modrá moucha a ukazovala směr, kudy letět. Mouchy dávají do roka pět generací a v průběhu strastiplného letu to nebylo jinak. Některé bzučivky umíraly a rodily se nové. Za dva měsíce pomřely všechny mouchy ze starého roje. Nezůstala jediná, která poznala bažinu. Malé mušky naslouchaly legendě o modrém prameni. Cesta byla náročná a bzučivkám slábla křídla, a když se nacházely právě nad močálem, zastavily svůj let, aby si odpočinuly. Za dvě hodiny vypukla vzpoura.

 „Je nesmyslné pokračovat k prameni, tady je ráj! “ bzučel dav. Tady je krásně a útulno!“ A polovina much tam už zůstala.

Uvědomělejší roztáhly křídla a letěly k modrému prameni. Jednoho dne hořel les a mouchy obklopily plameny, nebylo kam ulétnout. Duchapřítomné bzučivky se zachránily v dutině stromu. Těch překážek a nástrah bylo tolik, že všechny ani nedokážu vypsat, ale nakonec přece jenom roj dolétnul k posvátné skále. K místu, kde vyvěral modrý pramen. Přeživší mouchy padaly do modravé tekutiny. Osvěženy a posíleny, cítily se jako v ráji. Kolem skály šuměla louka a vítr roznášel do okolí vůni květin. Na novém území se jim dařilo skvěle a mouchy nabíraly na váze a na lesku. Začaly si říkat strážci modrého pramene. Už se neživily zdechlinami ani nevyhledávaly otevřené rány, do kterých by kladly vajíčka. I jejich larvy bílé jako sníh,  sály sílu z modrého pramene. Nastalo období hojnosti. Ale jak už to tak bývá, každá hojnost jednoho dne skončí. Pramen vyschl.

Mouchy neměly energii a začaly slábnout. „V dávných časech, kdy jsme ještě žily v bažině, se všechny bzučivky živily mršinami“ promluvila nejstarší moucha, a všem ukázala na zdechlinu zajíce, který už tam ležel týden, a hladové mouchy se na mrtvolu slétly. Nebyla sice tak dobrá a voňavá ani necítily božské opojení při sání, ale energetickou potřebu mouchám maso dávalo. A to na přežití bohatě stačilo.

Po čase už nežila jediná moucha, která by zažila, jaké přináší modrý pramen opojení. Po celý rok nevytekla ani kapka. Jen vyhlazený žlábek jako vypláznutý jazyk signalizoval, že tudy kdysi pramen tekl. Legenda o blaženém prameni se předávala jako oheň z generace na generaci, ale tak jako každá pověst ji čas deformoval v další a další verze, kupříkladu: „My vyvolené, strážci modrého pramene. Čekáme na spasitelku, která jej vzkřísí. Kdo se z modrého pramene napije, dosáhne na magické schopnosti a může se proměnit v orla.“

Každé ráno čistily mouchy prázdný otvor ve skále a čekaly na zázrak. Jednoho večera se přihnala silná bouřka. Na nebi se blýskalo a jeden z blesků zasáhl skálu. Buum! Zadunělo v nitru hory, a když vysvitlo slunce, ze žlábku vytékala modrá tekutina. „Modré slzy! Modré slzy!“ volaly bzučivky, které jako první zpozorovaly vzkříšený pramen. Mouchy divoce bzučely a rojily se nad pramenem. Některé z nich slétávaly dolů a pak zase stoupaly samým vzrušením k nebi. Žádná z nich však neměla dost odvahy, aby se napila. Podle legendy se může napít z modrého pramene jen vyvolená bzučivka.

 „Držme se přikázání,“ zvolala nejstarší moucha. „Musíme být trpělivé, jen moucha spasitelka se může napít z modrého pramene a dát nám ponaučení.“ Zvedl se vítr, bzučivky ucítily zápach a odlétly na myší zdechlinu.

Autor: Jakub Kouřil | pátek 17.5.2019 13:13 | karma článku: 5,69 | přečteno: 257x
  • Další články autora

Jakub Kouřil

Cinkání

Nebus, který byl menší než kamínek do zapalovače, se řítil rychlostí supernovy z pravé části vesmíru...

13.4.2024 v 5:18 | Karma: 7,56 | Přečteno: 226x | Diskuse| Společnost

Jakub Kouřil

Talíř a myška

Kočka se otřela na stole o porcelánový talíř. Ten spadl a rozbil se. Jeden ze střepů se zakutálel až k překvapené myšce. V jeho středu se objevily oči a talíř promluvil.

2.4.2024 v 8:35 | Karma: 8,85 | Přečteno: 198x | Diskuse| Poezie a próza

Jakub Kouřil

O stromu a housence

„Jau, to bolí! Pane, mohl byste mě přestat jíst?“ zanaříkal strom. "Přestat papat? Vy jste se asi zbláznil!"

30.3.2024 v 12:44 | Karma: 10,29 | Přečteno: 218x | Diskuse| Společnost

Jakub Kouřil

Borovicový spor

Na malém kopečku rostly dvě borovice. Byly stejně vysoké i stejně staré. Jedna rostla na východní straně, druhá na západní.

27.3.2024 v 6:32 | Karma: 14,36 | Přečteno: 386x | Diskuse| Společnost

Jakub Kouřil

Buddha a motýl

Motýlí křídla v odstínech ocelové modré a něžného zlata, tancovala v jemném vánku, jako by vzduchem nesla, šepoty moudrosti.

7.3.2024 v 6:27 | Karma: 0 | Přečteno: 170x | Diskuse| Společnost

Jakub Kouřil

Motýl a mnich

V klidné zahradě kolem stromu Bodhi, kde kdysi Buddha dosáhl osvícení, poletoval po květech nezbedný motýl jménem Bzuk. S křídly v křiklavé růžové a zelené, měl pověst lumpa v království hmyzu.

6.3.2024 v 9:31 | Karma: 0 | Přečteno: 191x | Diskuse| Poezie a próza

Jakub Kouřil

Reportáž ze Saudské Arábie

Z výšky deseti kilometrů jsem pozoroval tvář pouště, a zatímco jsem se kochal, přerušila mě letuška otázkou: „Quzi nebo Maklubu?“ vypadala jako z pohádky o Šeherezádě. Černé vlasy, tmavé oči, čokoládová pleť...

27.2.2024 v 13:11 | Karma: 18,98 | Přečteno: 512x | Diskuse| Společnost

Jakub Kouřil

Trpělivost růže přináší

Stál tam ..............................................................................................

13.2.2024 v 3:31 | Karma: 8,58 | Přečteno: 173x | Diskuse| Poezie a próza

Jakub Kouřil

Vegetariáni mají na můj záchod zákaz

Už mně štvaly Petrovy řeči o tom, jak je vegetariánská strava bez pořádných proteinů a jak je při takové dietě člověk neduživý a slábne.

25.1.2024 v 4:13 | Karma: 19,96 | Přečteno: 756x | Diskuse| Společnost

Jakub Kouřil

Duch Paduch

Představte si, že jste nesmrtelní a k tomu, máte přidáno ještě věčné zdraví, mládí, sílu, moc a slávu, a k tomu spoustu peněz...

23.1.2024 v 6:01 | Karma: 10,22 | Přečteno: 256x | Diskuse| Společnost

Jakub Kouřil

Rukavice

Je zima a mráz a tak člověk nosí rukavice. V hospodě blízko parku jsem ztratil pravou a bez rukavic na mraze mi zebou ruce a tak jsem si koupil nový pár...

22.1.2024 v 12:15 | Karma: 13,23 | Přečteno: 326x | Diskuse| Společnost

Jakub Kouřil

Ukradený Beethovenův klavír

V Praze Na Kampě jsem si vychutnával nejenom plzeň, ale i šplouchání Vltavy. Na terase prázdné hospůdky ukazovaly hodiny devět ráno. Ještě jsem nedopil ani první pivko a ke stolu přímo naproti usedl rozložitý pán...

14.1.2024 v 15:22 | Karma: 11,28 | Přečteno: 394x | Diskuse| Poezie a próza

Jakub Kouřil

Lampión

Jako chlapec jsem plul na zaoceánské lodi a moc se mi líbila modrá vlajka. Byla na tom nejvyšším místě lodi, na stožáru. Myslím si, že místa, která jsou nízko, nejsou tak pěkná.

6.1.2024 v 16:05 | Karma: 10,25 | Přečteno: 289x | Diskuse| Poezie a próza

Jakub Kouřil

Dub a žebrák

Týden mohutně pršelo a z lesní půdy se stala bažinatá past. Podmáčené stromy padaly k zemi jako sirky. Nedaleko vesnice, kousek od cesty zapadl do obnažených kořenů místní žebrák.

13.12.2023 v 6:29 | Karma: 13,02 | Přečteno: 306x | Diskuse| Poezie a próza

Jakub Kouřil

Bůh, Závist a Anihilace

V době kdy Bůh rozsvěcoval vesmír a vytvářel hvězdy a planety, přilétla Závist a pískla zlostí.......

28.11.2023 v 18:26 | Karma: 8,22 | Přečteno: 195x | Diskuse| Společnost

Jakub Kouřil

Srdce vladaře (pohádka)

Žil byl mocný vladař. Jmenoval se TULIKULA a v den zimního slunovratu, kdy je noc nejdelší se králi narodila trojčata. Do království tří jezer zasáhlo velké štěstí, neboť mělo zajištěno pokračování svého rodu.

27.11.2023 v 12:23 | Karma: 10,20 | Přečteno: 200x | Diskuse| Poezie a próza

Jakub Kouřil

Dobrodružství ostravského bezdomovce pana Rozehnala

Říká se, že první zima na ulici bývá ta nejhorší. Potvrdí vám to každý, kdo to přežil. Krabicové víno za 40,- Kč. udělá bezdomovci ohromnou radost a rozváže jazyk. K napsání příběhu mne inspiroval jeden zvláštní bezdomovec.

20.11.2023 v 6:45 | Karma: 17,55 | Přečteno: 409x | Diskuse| Poezie a próza

Jakub Kouřil

Nejrychlejší kůň

Pohádka o králi a smrťákovi. .........................................................................

19.11.2023 v 6:38 | Karma: 11,64 | Přečteno: 240x | Diskuse| Společnost

Jakub Kouřil

Socialismus byl v tom lepší

Vrchní prchni, Což takhle dát si špenát, Jak utopit Dr. Mráčka, „Pane, vy jste vdova!“ Baron Prášil, Arabela, Kdo chce zabít Jessii? Dívka na koštěti, Srdečný pozdrav ze Zeměkoule, Muž z prvního století...

17.11.2023 v 18:03 | Karma: 32,11 | Přečteno: 956x | Diskuse| Společnost

Jakub Kouřil

Dveře

Satum se převaloval v posteli a nemohl usnout. Obchod místo toho, aby peníze rozmnožoval, tak je polykal. K tomu všemu byla žena rozmrzelá a podrážděná a v takové atmosféře se těžko žije.

30.10.2023 v 12:57 | Karma: 10,00 | Přečteno: 256x | Diskuse| Poezie a próza
  • Počet článků 369
  • Celková karma 10,19
  • Průměrná čtenost 486x
BOHATSTVÍ NEMÁ STROP, TAK JAKO BÍDA NEMÁ SVÉ DNO.