Byl jednou jeden vrabčák. Žil si v lese a měl se fajn. Jednoho slunného dne odletěl na kraj lesa a pak ještě dál přes pole kde usedl na starý dub. Naproti stromu byla chalupa a v ní otevřené okno ...
... a tím oknem vrabčák nahlížel do lidského světa.
Uviděl televizi, ve které létali ptáci s křídly dlouhými jako kostelní lavice na modré obloze. Vrabec neváhal a prolétl oknem do pokoje. Chtěl ukázat těm velkým ptákům, co on malý ptáček umí za létací triky, a přitom shodil ozdobnou vázu a pak narazil zobáčkem do televizní obrazovky a spadl na koberec. V lidském světě bylo jen málo místa k létání, a když se opět vznesl, zavadil křídlem o další vázu, pak zakroužil kolem lustru a vlétl do záclony. Zamotal se drápky do drobných oček a zůstal viset hlavou dolů.
Později přišel chlapec, uviděl rozbitou vázu a taky vrabčáka v zácloně. Byl to ještě malý chlapeček a proto potřeboval židli, aby mohl ptáčka osvobodit. Vrabčák visel, až docela u stropu a byl tak vysílený bojem v zácloně, že se vůbec nebránil. Chlapec jej uchopil a položil na římsu. Pak mu nasypal pár drobtů chleba a zavřel okno.
Vrabec se posílil chlebem a odletěl do lesa. Ale v noci nemohl spát a přemýšlel o křídlech velkých jako kostelní lavice a modré obloze a taky o tom, že se musí vrátit zpět a ukázat těm velkým ptákům jak on vrabčák dovede létat. Na druhý den přeletěl les a sousední pole a nakonec usedl na starý dub. V chalupě jej vítalo otevřené okno tak jako minule, ale když přes něj nahlížel do pokoje, uviděl vysokou třešeň obsypanou šťavnatými plody. Okamžitě dostal chuť na třešničky, prolétnul oknem do pokoje a narazil zobákem do televizní obrazovky. Spadl na koberec, a když se vznesl, shodil svícen a zamotal se do záclony.
Později přišel chlapec a uviděl na zemi mosazný svícen a vrabčáka v zácloně hlavičkou dolů. Odešel pro židličku, pak osvobodil ptáčka, položil ho na římsu a nasypal mu drobty chleba. Vrabec se posílil chlebem a odletěl. Ale v noci nemohl spát a přemýšlel o podivném světě, ve kterém létají obrovští ptáci a, kde rostou stromy s třešněmi rudými jak zapadající sluníčko.
Ale než takový svět, to si raději zacvrliká v lese s jinými ptáčky, poskočí si na větvi, nasaje lesní vzduch a proletí se ve větru. Pomyslel si ptáček, a pak šťastně usnul.
