Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Když nás trápí nos

Vesmírný rybář zabodl do meditující hlavy háček a vhodil sošku do hvězdných vod. Po chvíli prut ohlašoval záběr a rybář vytahoval budhistu. „Vidíš, jakého malého bůžka se drží!“ zasmál se, a vhodil tvora do kbelíku. 
háček

Lidé věří v boha, protože bůh jim pomáhá v jejich trápení. Ale o jak konkrétní pomoc se jedná? Dá se bůh přirovnat ke stromu? Stromy vidíme, můžeme si na ně šáhnout, můžeme se houpat ve větvích, dávají nám kyslík, sladké plody a stín a jejich dřevo využíváme na tisíc způsobů. Bez stromů bychom možná ani nemohli existovat. Německý filosof Friedrich Nietzsche jednoho dne zvolal: „Bůh je mrtev!“ a lidé silně protestovali a nechali ho zavřít do blázince. Ruský spisovatel Michajlovič Dostojevský napsal: „Kdyby lidé neměli svého boha, museli by si ho vymyslet.“ Osobně si myslím, že bez boha se žije docela fajn...

Je to jako v tom příběhu o lesních lidech. Jak už název napovídá, tito lidé žili v hlubokých hvozdech. Ale vše nešlo vždy tak hladce, jak by si lesní lidé přáli. Trpěli dědičným svěděním na nose. Ale mněli své stromy Bororo! Stačilo drbat kůru stromu a svědění ustávalo. Ovšem ne vždy bylo takové drbání účinné. Často se stávalo, že i přes silné podrbání, svědění na nose nepřestalo.  

Jednoho dne dostal lesní mužik silný záchvat svrbění, a když nemohl nalézt jediný strom Bororo, padl na kolena před první strom, který byl k mání a třel svým nosem o kůru. Svrbění okamžitě ustalo. Jaký údiv! Napadla jej revoluční myšlenka: Nepotřebujeme strom Bororo. Stačí otřít nosem o kterýkoliv strom! Metoda byla jednoduchá účinná a hned se ujala. Většina lesních lidí už nedrbala stromy Bororo, které rostly daleko od vesnice. To se ovšem nelíbilo radě starších, která tuto novou praktiku zakazovala pod trestem vyhnání z lesa.  

Ubíhal rok po roce a jednoho dne se lesní žena při vaření listové polévky podrbala na svém nose a  pocítila okamžitou úlevu a radostně si poskočila u ohýnku. A když svůj objev předala svým nejbližším, i ti skákali s obrovskou radostí. Stromy už vůbec nepotřebovali. Stačila jim vlastní ruka. 

Uběhlo několik časových cyklů a lesní národ vystoupil z lesa a vytvořil civilizaci. Stvořil boha, ke kterému chodil se svými trápením a svrběním. Někdy modlitba zabírala, ale většinou se nic neodehrávalo a svrbění nepřestávalo.

Pak se objevil poustevník a pravil: „Trpíme na tisíc způsobů a naše utrpení nemá konce, a i když je vše skvělé a daří se, stejně je tady čas a nakonec umíráme stářím. Ale tak jako si světlo dokáže prorazit cestu tmou, tak také existuje cesta jak se dostat z koloběhu utrpení ven. Stačí si jen uvědomit, že jsou všechny jevy pomíjivé, že přinášejí nakonec jen utrpení a že veškeré bytí je iluzorní jako sen. Život je svěděním. Musíme dýchat a vydechovat, jíst a pít a vyměšovat. Vymýšlíme si filosofie jak je život nádherný a dáváme mu barevné nálepky, abychom si své trápení zpříjemnili. Vymysleli jsme si boha, po kterém chceme lék na naše svědění. Slyšte příběh o Vesmírném rybáři.“

V červeném kbelíku se proháněli tvorové, kteří vůbec nevypadali jako ryby.   

„Dají se jíst?“ zeptal jsem se Vesmírného rybáře.

„Nemám je na jídlo.“

„A proč je teda chytáš?“

„Zkouším, jestli je dovedu ulovit. Pak je pouštím zpět.“

„Jak je chytáš?“

„Mám různé návnady a lákadla. Na každého tvora zabírá něco jiného. Když chci ulovit chudáka, dávám na háček kousek zlata. Když chamtivce, přidám i barevný kamínek. Tvorů, kteří chtějí bohatství, je v rybníku nejvíce. Vzácnější jsou ti, na které zlato ani drahokamy nezabírají.

Žijí ve zlatých palácích a jejich břicha jsou plná pečeného masa a cukroví. Pro takovéto tvory dávám na háček Ježíše anebo napíchnu sošku Buddhy.“

Vesmírný rybář zabodl do meditující hlavy háček a vhodil sošku do hvězdných vod. Po chvíli prut ohlašoval záběr a rybář vytahoval budhistu.

„Vidíš, jakého malého bůžka se drží!“ zasmál se rybář a vhodil tvora do kbelíku mezi ostatní.

„Dá se ulovit i Bůh?“

„Ano, ale je potřeba speciální návnady. Boha nemůžeš nalákat ani na zlato ani na svaté písmo, jen by se mi vysmál …“

„A na co ho chceš ulovit?“

„Vlastně to je důvod, proč jsi tady, promiň,“ a já ucítil, jak se do mne zabodává háček.

Možná, že jediná cesta jak se zbavit svrbění je hodit se na háček. Nechat se pohltit bohem. Možná, že bůh je tu jen proto, aby nás celého strávil, a když to neudělá bůh, pak to udělá určitě čas.

Autor: Jakub Kouřil | neděle 23.10.2022 4:29 | karma článku: 8,29 | přečteno: 165x
  • Další články autora

Jakub Kouřil

Cinkání

Nebus, který byl menší než kamínek do zapalovače, se řítil rychlostí supernovy z pravé části vesmíru...

13.4.2024 v 5:18 | Karma: 6,77 | Přečteno: 219x | Diskuse| Společnost

Jakub Kouřil

Talíř a myška

Kočka se otřela na stole o porcelánový talíř. Ten spadl a rozbil se. Jeden ze střepů se zakutálel až k překvapené myšce. V jeho středu se objevily oči a talíř promluvil.

2.4.2024 v 8:35 | Karma: 8,83 | Přečteno: 195x | Diskuse| Poezie a próza

Jakub Kouřil

O stromu a housence

„Jau, to bolí! Pane, mohl byste mě přestat jíst?“ zanaříkal strom. "Přestat papat? Vy jste se asi zbláznil!"

30.3.2024 v 12:44 | Karma: 10,29 | Přečteno: 218x | Diskuse| Společnost

Jakub Kouřil

Borovicový spor

Na malém kopečku rostly dvě borovice. Byly stejně vysoké i stejně staré. Jedna rostla na východní straně, druhá na západní.

27.3.2024 v 6:32 | Karma: 14,35 | Přečteno: 382x | Diskuse| Společnost

Jakub Kouřil

Buddha a motýl

Motýlí křídla v odstínech ocelové modré a něžného zlata, tancovala v jemném vánku, jako by vzduchem nesla, šepoty moudrosti.

7.3.2024 v 6:27 | Karma: 0 | Přečteno: 170x | Diskuse| Společnost

Jakub Kouřil

Motýl a mnich

V klidné zahradě kolem stromu Bodhi, kde kdysi Buddha dosáhl osvícení, poletoval po květech nezbedný motýl jménem Bzuk. S křídly v křiklavé růžové a zelené, měl pověst lumpa v království hmyzu.

6.3.2024 v 9:31 | Karma: 0 | Přečteno: 191x | Diskuse| Poezie a próza

Jakub Kouřil

Reportáž ze Saudské Arábie

Z výšky deseti kilometrů jsem pozoroval tvář pouště, a zatímco jsem se kochal, přerušila mě letuška otázkou: „Quzi nebo Maklubu?“ vypadala jako z pohádky o Šeherezádě. Černé vlasy, tmavé oči, čokoládová pleť...

27.2.2024 v 13:11 | Karma: 18,98 | Přečteno: 512x | Diskuse| Společnost

Jakub Kouřil

Trpělivost růže přináší

Stál tam ..............................................................................................

13.2.2024 v 3:31 | Karma: 8,58 | Přečteno: 173x | Diskuse| Poezie a próza

Jakub Kouřil

Vegetariáni mají na můj záchod zákaz

Už mně štvaly Petrovy řeči o tom, jak je vegetariánská strava bez pořádných proteinů a jak je při takové dietě člověk neduživý a slábne.

25.1.2024 v 4:13 | Karma: 19,96 | Přečteno: 756x | Diskuse| Společnost

Jakub Kouřil

Duch Paduch

Představte si, že jste nesmrtelní a k tomu, máte přidáno ještě věčné zdraví, mládí, sílu, moc a slávu, a k tomu spoustu peněz...

23.1.2024 v 6:01 | Karma: 10,22 | Přečteno: 255x | Diskuse| Společnost

Jakub Kouřil

Rukavice

Je zima a mráz a tak člověk nosí rukavice. V hospodě blízko parku jsem ztratil pravou a bez rukavic na mraze mi zebou ruce a tak jsem si koupil nový pár...

22.1.2024 v 12:15 | Karma: 13,23 | Přečteno: 325x | Diskuse| Společnost

Jakub Kouřil

Ukradený Beethovenův klavír

V Praze Na Kampě jsem si vychutnával nejenom plzeň, ale i šplouchání Vltavy. Na terase prázdné hospůdky ukazovaly hodiny devět ráno. Ještě jsem nedopil ani první pivko a ke stolu přímo naproti usedl rozložitý pán...

14.1.2024 v 15:22 | Karma: 11,28 | Přečteno: 394x | Diskuse| Poezie a próza

Jakub Kouřil

Lampión

Jako chlapec jsem plul na zaoceánské lodi a moc se mi líbila modrá vlajka. Byla na tom nejvyšším místě lodi, na stožáru. Myslím si, že místa, která jsou nízko, nejsou tak pěkná.

6.1.2024 v 16:05 | Karma: 10,25 | Přečteno: 289x | Diskuse| Poezie a próza

Jakub Kouřil

Dub a žebrák

Týden mohutně pršelo a z lesní půdy se stala bažinatá past. Podmáčené stromy padaly k zemi jako sirky. Nedaleko vesnice, kousek od cesty zapadl do obnažených kořenů místní žebrák.

13.12.2023 v 6:29 | Karma: 13,02 | Přečteno: 306x | Diskuse| Poezie a próza

Jakub Kouřil

Bůh, Závist a Anihilace

V době kdy Bůh rozsvěcoval vesmír a vytvářel hvězdy a planety, přilétla Závist a pískla zlostí.......

28.11.2023 v 18:26 | Karma: 8,22 | Přečteno: 194x | Diskuse| Společnost

Jakub Kouřil

Srdce vladaře (pohádka)

Žil byl mocný vladař. Jmenoval se TULIKULA a v den zimního slunovratu, kdy je noc nejdelší se králi narodila trojčata. Do království tří jezer zasáhlo velké štěstí, neboť mělo zajištěno pokračování svého rodu.

27.11.2023 v 12:23 | Karma: 10,19 | Přečteno: 199x | Diskuse| Poezie a próza

Jakub Kouřil

Dobrodružství ostravského bezdomovce pana Rozehnala

Říká se, že první zima na ulici bývá ta nejhorší. Potvrdí vám to každý, kdo to přežil. Krabicové víno za 40,- Kč. udělá bezdomovci ohromnou radost a rozváže jazyk. K napsání příběhu mne inspiroval jeden zvláštní bezdomovec.

20.11.2023 v 6:45 | Karma: 17,55 | Přečteno: 409x | Diskuse| Poezie a próza

Jakub Kouřil

Nejrychlejší kůň

Pohádka o králi a smrťákovi. .........................................................................

19.11.2023 v 6:38 | Karma: 11,64 | Přečteno: 240x | Diskuse| Společnost

Jakub Kouřil

Socialismus byl v tom lepší

Vrchní prchni, Což takhle dát si špenát, Jak utopit Dr. Mráčka, „Pane, vy jste vdova!“ Baron Prášil, Arabela, Kdo chce zabít Jessii? Dívka na koštěti, Srdečný pozdrav ze Zeměkoule, Muž z prvního století...

17.11.2023 v 18:03 | Karma: 32,11 | Přečteno: 953x | Diskuse| Společnost

Jakub Kouřil

Dveře

Satum se převaloval v posteli a nemohl usnout. Obchod místo toho, aby peníze rozmnožoval, tak je polykal. K tomu všemu byla žena rozmrzelá a podrážděná a v takové atmosféře se těžko žije.

30.10.2023 v 12:57 | Karma: 10,00 | Přečteno: 255x | Diskuse| Poezie a próza
  • Počet článků 369
  • Celková karma 10,11
  • Průměrná čtenost 486x
BOHATSTVÍ NEMÁ STROP, TAK JAKO BÍDA NEMÁ SVÉ DNO.