Jedna věc je se z bahna dostat a druhá je se bahna zbavit
Látka je velmi podobná velmi rozšířené droze pervitinu. Americká klinická psycholožka Renee Carrová uvedla: „Jestliže se věnujeme aktivitě, kterou si užíváme, mozek začne produkovat dopamin - chemickou látku podporující pocity spokojenosti, štěstí a vzrušení. Jakmile se tedy díváme na svůj oblíbený seriál, můžeme se cítit stejně, jako kdybychom si vzali drogu. Naše zkušenost je ale pouze pseudozávislostí, protože mozek ve skutečnosti touží po dopaminu a ten může vznikat víceméně při jakékoli jiné činnosti."
Tak proč si to dělat tak složitě? My všichni jsme utkáni ze stejné pralátky - euforie. Ani atom by se netočil, kdyby z toho neměl příjemné vibrace. I ten největší zločinec a tyran touží po euforii, bohužel jeho metody jsou strašidelné. Takový člověk je nemocný.
Ale v hluboké hypnóze člověk není schopen ošklivých myšlenek. Není ani dobrý ani zlý. Čím jdeme hlouběji do lidské psyché, tím se odlišnosti mezi lidmi zmenšují.
Pozorujeme-li město z výšky, ošklivost a špína velkoměsta se ztrácí a vnímáme už jen krásu. Letíme-li letadlem pak i vyprahlá krajina má jímavé kouzlo, a kdybychom se dostali ještě výše, mohli bychom si vychutnávat nádheru Mléčné dráhy…Ovšem chápu, že dole při zemi musíme bojovat s „hady a štíry.“
Ale pokud se budeme roztleskávat drogami, vytváříme si iluzi spokojenosti, která nestojí na reálné půdě; potápíme se do bahna. Doslova a do písmene si ničíme dopaminové receptory. Navíc účinek drog je jepičí a na konci se seznámíme se závislostí. Jinak řečeno toneme v bahně až po krk.
Chtít po nesportovci, aby podal sportovní výkon je kruté a myslet si, že s pomocí drog poznáme taje vesmíru, je hloupé.
I na kancelářské židli, se můžeme spouštět do hlubin své psýché. Pořádně se projet vnitřním rentgenem a co zbyde, bude euforie. Tedy pocit, po kterém touží každý. Neznám totiž člověka, který by se nechtěl mít dobře. A euforii můžeme mít zadarmo a nemusíme utrácet za drogy nebo letadla. Ovšem je otázkou jak se na váš úsměv v kanceláři bude tvářit váš nadřízený.
Jakub Kouřil
Cinkání
Nebus, který byl menší než kamínek do zapalovače, se řítil rychlostí supernovy z pravé části vesmíru...
Jakub Kouřil
Talíř a myška
Kočka se otřela na stole o porcelánový talíř. Ten spadl a rozbil se. Jeden ze střepů se zakutálel až k překvapené myšce. V jeho středu se objevily oči a talíř promluvil.
Jakub Kouřil
O stromu a housence
„Jau, to bolí! Pane, mohl byste mě přestat jíst?“ zanaříkal strom. "Přestat papat? Vy jste se asi zbláznil!"
Jakub Kouřil
Borovicový spor
Na malém kopečku rostly dvě borovice. Byly stejně vysoké i stejně staré. Jedna rostla na východní straně, druhá na západní.
Jakub Kouřil
Buddha a motýl
Motýlí křídla v odstínech ocelové modré a něžného zlata, tancovala v jemném vánku, jako by vzduchem nesla, šepoty moudrosti.
Jakub Kouřil
Motýl a mnich
V klidné zahradě kolem stromu Bodhi, kde kdysi Buddha dosáhl osvícení, poletoval po květech nezbedný motýl jménem Bzuk. S křídly v křiklavé růžové a zelené, měl pověst lumpa v království hmyzu.
Jakub Kouřil
Reportáž ze Saudské Arábie
Z výšky deseti kilometrů jsem pozoroval tvář pouště, a zatímco jsem se kochal, přerušila mě letuška otázkou: „Quzi nebo Maklubu?“ vypadala jako z pohádky o Šeherezádě. Černé vlasy, tmavé oči, čokoládová pleť...
Jakub Kouřil
Trpělivost růže přináší
Stál tam ..............................................................................................
Jakub Kouřil
Vegetariáni mají na můj záchod zákaz
Už mně štvaly Petrovy řeči o tom, jak je vegetariánská strava bez pořádných proteinů a jak je při takové dietě člověk neduživý a slábne.
Jakub Kouřil
Duch Paduch
Představte si, že jste nesmrtelní a k tomu, máte přidáno ještě věčné zdraví, mládí, sílu, moc a slávu, a k tomu spoustu peněz...
Jakub Kouřil
Rukavice
Je zima a mráz a tak člověk nosí rukavice. V hospodě blízko parku jsem ztratil pravou a bez rukavic na mraze mi zebou ruce a tak jsem si koupil nový pár...
Jakub Kouřil
Ukradený Beethovenův klavír
V Praze Na Kampě jsem si vychutnával nejenom plzeň, ale i šplouchání Vltavy. Na terase prázdné hospůdky ukazovaly hodiny devět ráno. Ještě jsem nedopil ani první pivko a ke stolu přímo naproti usedl rozložitý pán...
Jakub Kouřil
Lampión
Jako chlapec jsem plul na zaoceánské lodi a moc se mi líbila modrá vlajka. Byla na tom nejvyšším místě lodi, na stožáru. Myslím si, že místa, která jsou nízko, nejsou tak pěkná.
Jakub Kouřil
Dub a žebrák
Týden mohutně pršelo a z lesní půdy se stala bažinatá past. Podmáčené stromy padaly k zemi jako sirky. Nedaleko vesnice, kousek od cesty zapadl do obnažených kořenů místní žebrák.
Jakub Kouřil
Bůh, Závist a Anihilace
V době kdy Bůh rozsvěcoval vesmír a vytvářel hvězdy a planety, přilétla Závist a pískla zlostí.......
Jakub Kouřil
Srdce vladaře (pohádka)
Žil byl mocný vladař. Jmenoval se TULIKULA a v den zimního slunovratu, kdy je noc nejdelší se králi narodila trojčata. Do království tří jezer zasáhlo velké štěstí, neboť mělo zajištěno pokračování svého rodu.
Jakub Kouřil
Dobrodružství ostravského bezdomovce pana Rozehnala
Říká se, že první zima na ulici bývá ta nejhorší. Potvrdí vám to každý, kdo to přežil. Krabicové víno za 40,- Kč. udělá bezdomovci ohromnou radost a rozváže jazyk. K napsání příběhu mne inspiroval jeden zvláštní bezdomovec.
Jakub Kouřil
Nejrychlejší kůň
Pohádka o králi a smrťákovi. .........................................................................
Jakub Kouřil
Socialismus byl v tom lepší
Vrchní prchni, Což takhle dát si špenát, Jak utopit Dr. Mráčka, „Pane, vy jste vdova!“ Baron Prášil, Arabela, Kdo chce zabít Jessii? Dívka na koštěti, Srdečný pozdrav ze Zeměkoule, Muž z prvního století...
Jakub Kouřil
Dveře
Satum se převaloval v posteli a nemohl usnout. Obchod místo toho, aby peníze rozmnožoval, tak je polykal. K tomu všemu byla žena rozmrzelá a podrážděná a v takové atmosféře se těžko žije.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 369
- Celková karma 9,85
- Průměrná čtenost 486x