Motýl a mnich

V klidné zahradě kolem stromu Bodhi, kde kdysi Buddha dosáhl osvícení, poletoval po květech nezbedný motýl jménem Bzuk. S křídly v křiklavé růžové a zelené, měl pověst lumpa v království hmyzu.

Jednoho slunného dopoledne, seděl opat v hluboké meditaci pod stromem Bódhi. Bzuk nemohl odolat příležitosti k troše lumpáren, a přistál na mnichově nose, a jemně jej šimral sosákem. Mnich nevyveden z míry, pokračoval ve své meditaci, zdánlivě nevšímavý k hravému vetřelci.

Motýl, neoblomný ve svém odhodlání, se rozhodl zpestřit šarády. Shromáždil oddíl svých kolegů motýlů, a naaranžoval kolem meditující hlavy mnicha, synchronizované letecké vystoupení. Vzduchem se šířily všemožné motýlí kreace, zatímco mnich si udržoval svou důstojnost, a jeho tvář neukazovala ani náznak pobavení.

Skupina mnichů sledovala podívanou z ochozu kláštera. Nemohli uvěřit svým očím, když oddíl motýlů pokračoval ve svém roztomilém představení. Obvykle vážný opat byl středem vzdušného představení motýlů.

Jeden odvážný mnich se přiblížil k opatu a, snažíc se potlačit smích, se jej zeptal: "Mistře, je to nový druh meditace, nebo si motýli založili fanouškovský klub?"

Opat, s jiskřením v očích, odpověděl: "Můj milý příteli, i uprostřed chaosu lze nalézt vnitřní klid. Přijmi tanec života, neboť smích a radost, jsou cestou k osvícení."

Právě když opat dokončil svá moudrá slova, Bzuk, a oddíl motýlů provedli velkolepé finále, sprchujíc zahradu kaskádou malých, barevných okvětních lístků. Mniši i opat kláštera, se rozkřikli smíchy, uvědomujíce si, že humor a osvícení mají hodně společného.

Od té doby se rošťák Bzuk stal milovaným obyvatelem zahrady, a příběhy o neplánovaných kouscích motýla se rychle rozšířily. Kdysi tak vážná zahrada, od té doby, rezonovala smíchem, připomínajíce všem, že i na cestě k osvícení mohou být humor a hravost dobrými společníky. A tak se motýlí  šarády staly nedílnou součástí duchovní cesty.