Nádražní budovy jako katedrály lidských osudů
Nádražní budovy jsou místem, kde se lidé spojují a rozpojují, střetávají a loučí, kde jsou vidět slzy i slyšet smích.
Lidé se rojí a vylétají z temných chodeb jako včely. Houfují se, vytvářejí chuchvalce a provazce z lidských těl. Jedni z chodeb vylétávají a druzí se do nich tlačí.
Na malé ploše do sebe narážejí lidé, kteří by se jinak v normálním životě neměli možnost střetnout. Většina z nich spojuje jen cesta, kterou procházejí společně, aniž by se poznali.
Spousta z nich čeká a zírá nahoru na informační tabuli o příjezdech a odjezdech, která představuje oltář. V duchu se modlí, aby nebylo zpoždění.
Cesta není cílem. Cesta je přesunem z jednoho místa na druhé. A život mezi body A a B je pro většinu cestujících jen čekáním a prázdným životem. Jako by mezera mezi body A a B ani nebyla. Lidé žijící v bodech.
Tady se kříží lidské osudy. Je to místo, které je neustále a bez oddechu, každou minutou doplňováno novými a novými osudy. Je to nevysychající pramen. Řeka lidí, která teče, dokud je život.
V této katedrále proudí život a od její dlážděné podlahy se odrážejí zvuky jako v kostele. Jsou tu řvoucí batolata i šeptající dvojice, běhající děti i stojící stařeny, osamělí a všemi opuštění, zloději i žebráci, všichni promíchání mezi sebou vyplňující narvaný nádražní prostor.
Lidé proudí v davech, ve skupinách, po dvojicích i samostatně. S dětmi i bez dětí. Lidé do sebe narážejí se svými kufry, batohy s taškami i bez nich, s novinami pod paží a lehkým krokem.
Jsou vidět těla pružná a samý sval i těla životem zchátralá a zničená, která svou duši už nadlouho neudrží; lidé tuční s růžovou kůží až po chodící skeletony, chrastící svými kostmi; hluční i zádumčivý; naplnění stresem i radostí; někteří v kloboucích na hlavách a s brýlemi černými jako saze.
Támhle ten bude určitě zdejší, ten ví kam má jít. Jeho chůze je rychlá a jistá. Míří rovnou k východu. A támhleta skupina je zde asi poprvé. Natahují své krky do stran a obcházejí stánky; lidské hlasy se střetávají jen na několik málo minut nebo vteřin, aby už se neslyšely nikdy.
Každému jde o bezpečný a rychlý přesun. V kostele je cílem nebe, štěstí a spravedlnost. V nádražní budově je to konkrétnější a splnitelné, člověk se přece jenom může přesunout z jednoho místa na druhé, ale v kostele nepřevezou ani živého, ale ani mrtvého a nepomůže ani vložená mince pod jazyk.
Ale je to vlastně jedno, zda lidé sedí v kostelních, nebo na nádražních lavicích; míjí život, který se ukrývá v přesunu. Míjí tu metafyzickou průzračnost.
Spěch a tisíc a jedno přání se usadily do jejich životů a ani člověk, který čeká a nemusí nic dělat, si nemůže odpočinout a neustále myslí na nesplněná přání, na osud, na zpoždění, co všechno nestihne a jak to celé dožene a jestli vůbec. Uvnitř, v jejich hrudích bubnuje tisíce a jedno nesplněné přání.
Podivným přesunem se lidé objevují na zemi, aby se dalším kouzlem ze země vytratili. Jen to lidské hemžení z bodu A do bodu B zůstává a to co je mezi tím, vyklouzává jako pára a stoupá k nebi.
Nudíte se? Už máte toho dost? Pojďme na vzduch, pane! Podívat se na perón, na vlaky. Do jakých tvarů a barev jsou oblečeny všechny ty mašiny a vlakové soupravy. Jak svým sykotem a houkáním ohlašují svůj příjezd. Třeba tady tento modrý a hranatý jak roztáčí svá kola do neznáma ….
Jakub Kouřil
Cinkání
Nebus, který byl menší než kamínek do zapalovače, se řítil rychlostí supernovy z pravé části vesmíru...
Jakub Kouřil
Talíř a myška
Kočka se otřela na stole o porcelánový talíř. Ten spadl a rozbil se. Jeden ze střepů se zakutálel až k překvapené myšce. V jeho středu se objevily oči a talíř promluvil.
Jakub Kouřil
O stromu a housence
„Jau, to bolí! Pane, mohl byste mě přestat jíst?“ zanaříkal strom. "Přestat papat? Vy jste se asi zbláznil!"
Jakub Kouřil
Borovicový spor
Na malém kopečku rostly dvě borovice. Byly stejně vysoké i stejně staré. Jedna rostla na východní straně, druhá na západní.
Jakub Kouřil
Reportáž ze Saudské Arábie
Z výšky deseti kilometrů jsem pozoroval tvář pouště, a zatímco jsem se kochal, přerušila mě letuška otázkou: „Quzi nebo Maklubu?“ vypadala jako z pohádky o Šeherezádě. Černé vlasy, tmavé oči, čokoládová pleť...
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
USA mění systém pomoci Ukrajině: už ne sklad, ale zbraně přímo ze zbrojovek
USA chystají dosud největší balík vojenské pomoci Ukrajině v přepočtu za více než 140 miliard...
VIDEO: Kdo nejlíp vříská? Soutěž v imitaci racků vyhrál malý chlapec
Devítiletý Cooper Wallace z britského Chesterfieldu v neděli vyhrál čtvrté mistrovství Evropy v...
Ukrajinci se snaží před bojem utéct do Rumunska, v řece mnozí najdou smrt
Tisíce Ukrajinců se od počátku ruské invaze pokusily překonat řeku Tisu na hranici s Rumunskem ve...
Mohly by hlídat tisíce dětí. Většině z dětských skupin ale stát nedá peníze
Premium Míst pro děti ve školkách je zoufalý nedostatek. Státu se pro letošek přihlásilo 180 lidí z...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 367
- Celková karma 11,44
- Průměrná čtenost 488x