Migranti a bída mají špatnou pověst

Tlačí se na nás Bída. Je vlezlá a nejraději by chtěla všechno a hned. Rozpřahuje se pomalu a s ocelovou urputností.

Popohání ji samotný život a bič dopadává přesně tam, kde to nejvíce bolí. Žaludek je prázdný jako vnitřek houslí a vydává křupavé tóny.

Dny hojnosti a radosti odlétly a není naděje na jejich návrat. Zbývá jediné východisko. Odejít pryč. Nemá smysl bojovat a umírat.

Sluníčko rozhrnuje bílou peřinu a zem začíná měknout.

„To je bída!“ ozve se vysoký s kovovým nádechem „Je nás na milióny a všichni musíme pryč!“

„Kam? Není to přece náš domov?“ ozve se malinkatý.

„Nejsi pod oblohou dost dlouho na to, abys poznal všechny cykly našeho života.“

Rozkvétající sněženky nenechávají místo pro pochybnost. 

„Kráá-kráá“ zavelí největší havran a tisíce černých roztáhnou křídla a odlétají za životem.