Pro mě je osvícení vnitřní radost z mého bytí, že jsem tady a ted. Osvícení je plamen, který hoří uvnitř mne. A který pak zapaluje další srdce. Pokud je ego imaginární, pak asi ho nelze zničit. Ale celá historie lidstva a naše osobní je psána naším egem. Ego je možné zničit bud velkým, dlouhým usilím nebo utrpením. Utrpení se může stát vzácnou komoditou, pokud jsem špalek dřeva nebo kámen a nechám se opracovávat rukama sochaře.

A je mi smutno, že ve starých národech se často stáří pojilo s moudrostí a přesahem, kdežto dnes stáří není přirozenou korunou života, ale výsměchem. Výsměchem sobě sama.

Historie lidstva je psána především srdcem. Ale i srdce má své temná zákoutí a vlhké chodby plné plísně. Kultivace ega má asi takový význam jako zapalování vody. Není to k ničemu. 

Stáří je v dnešní moderní době výsměchem právě proto, že je společnost založena na znalostech a vědění ne na moudrosti. Každý školák má více informací o světě než jeho dědečkové a babičky. Ale moudrost tu si získá až dlouhým životem.