V české filmové tvorbě upadlo především řemeslo. Špatná práce s kamerou, příšerná kvalita zvuku. I když je příběh filmu velmi dobrý, tak dialogy bývají nevěrohodné, často je herci jen odříkávájí, aby se děj posunul. A obvyklá bolest - chybí děj "na pozadí". Takže ve scéně vidíme jen hlavní a vedlejší postavy třeba na liduprázdné ulici, rozhovor probíhá za jízdy autem, které jede po zcela prázdné silnici...

Prostě věci, které fungují v tuctové a levné zahraniční detektivce, tady scházejí u díla s nemalým rozpočtem a možnostmi. Nechápu to, kdy čeští tvůrci zapomněli základy?

Zajímavé je, jak někdy o řád stoupne kvalita všech hereckých výkonů, když se zároveň účastní nějaká "hvězda" - Langmajer, Matásek... A nemyslím, že by jejich kolegové neuměli hrát. Ale můj tip je, že si tito špičkoví herci dokážou u režiséra a produkce "vydupat" lepší podmínky, více času na prostudování rolí nebo tak něco. A pak se všem okolo pracuje lépe a mohou ze sebe vydat to nejlepší.

Ono to možná není ani tak o podmínkách a penězích.

Úspěšné filmy se u nás točily v nárazových vlnách.

První velká úspěšná vlna byla ( více méně ) válečná éra Barrandova, kde na natočení filmu byla jen velmi krátká doba.

Další byl přelom 60 - 70 let a částečně i roky 80 té.

V devadesátkách bylo natočeno několik úspěšných veseloher a nyní už 20 let nemají scénáristé prakticky co nabídnout.

Někdo možná si najde nějaký film, který se mu líbí, ale žádný trhák, který by chtěly i zahraniční distributoři, to není.

Naprosto přesně popsáno.

Myslím, že to platí nejen pro naší kinematografii.

Pro co například? Povídejte. Třeba pro zásobování spotřebním zbožím, možnost cestování a co ještě

Socialismus máme ve filmech pořád, točí se z drtivé většiny jen na základě dotací z fondů a ne pro diváka, ale pro komisi na festivalu.

Zejména Vámi jmenované filmy mezi ty náročnější nepatří. Ale co Perličky na dně, Skřivánci na niti, Slavnosti sněženek ...

To víte, máte asi raději ty hodně legrační. Já bych si vybíral jinak.

Přesně. Z toho období bych také jmenoval něco úplně jiného. Třeba Světci, Hoří má panenko, Obchod na korze, Spalovač mrtvol, Petrolejové lampy, Nejistá sezóna...

Jestli to spíše nebylo tak trochu v hercích. Včera jsem se však po x-té juknul na Něžné vlny a skvěle jsem se pobavil. Hynek Čermák a další herci byli úžasní. Tohle se asi nedá soudit. Jiná doba, jiné filmy, jiné možností. ...

Kvalitních českých filmů se po revoluci natočilo spousty. Stačí trochu hledat. Pokud tedy za kvalitu nevydáváme normalizační humor nebo Troškovu lidovou zábavu pro masy. Jistě, byla to zábava v té normalizační "šedi dnů" a i kvalita se dala občas najít takříkajíc mezi řádky režimu navzdory. Problémem dnešní doby je nadprodukce škváru, ve kterém se ta kvalita trochu ztrácí.

Rudá záře nad Kladnem Umělecké dílo.

A Parta brusiče Karbana, Botostroj - jejda!

"Socialismus byl v tom lepší"

protože filmaři museli hodně přemýšlet, aby jejich filmy prošly na veřejnost. Pak cenzura povolila a už nebylo nutné tak dávat pozor na každé slovo. Určitě se časem zas změní vkus a náročnost diváků a budou krásné a moudré filmy. Jsem o tom přesvědčená.

Máte pravdu.

I po sametovce se natočilo spousta dobrých filmů. Jenže postrádají tu hravost, o které píšete. Už se u nich člověk tak nenasměje a neuvolní. Spíše u nich musí stále přemýšlet nad nějakými problémy (jakoby nestačily ty vlastní). Nejvíce jsem se nasmála u Jáchyma, a pohodových filmů bylo tolik, že bychom mohli vzpomínat do rána.