Molekogeno, a.s.

Tvář pana Sbírala, pobledla; pocítil v sobě takovou slabost sklíženou s nevolností, že musel ihned usednout do křesla. Chvíli těžce oddychoval, a potom si pomyslel: „Tak přece jen je to pravda!“ Zavřel oči a představoval si, jaké to všechno bude mít důsledky. Staré časy jsou neodvratně pryč. Je konec trhu s obrazy. Konec jeho starého světa jaký doposud znal.

„Za všechno může ta zatracená technika! Čert, aby ji vzal!“

Pan Sbíral, byl ředitelem muzejních sbírek v jednom velmi důležitém městě a jeho obavy byly oprávněné.

Co se týče uměleckých soch, tak ty už se dávno odlévaly podle originálu a vytvářely se tak jejich kopie. S tím už se trh s uměním srovnal a zasvěcení hráči vědí, že polovina prodávaných soch jsou falsa, byť téměř k nerozeznání.

Slovo téměř, ale pořád dávalo možnost odhalení nepravého odlitku. Ale to, co s e stalo, bylo zcela něco nového a tak unikátní a naprosto až geniální, že se proti tomu bojovat nedá. Leda tím, že by se zničil originál, ale pak by to celé bylo k ničemu.

Stalo se totiž toto: Jakýsi neznámý vynálezce pan Troškař přišel na metodu, jak sestrojit stroj, který dovede nakopírovat pozici všech molekul až do posledního atomu a poté z přidané hmoty, která se nasypala do stroje (mohlo se jednat i o obyčejnou hlínu) vytvořit dokonalý duplikát.

Tento energeticky náročný vynález, byl pouze na papíře a nebylo v silách pana Trošky takovýto stroj sestrojit. Do všeho se vložila společnost Molekogeno a.s., která vynález od pana Trošky odkoupila a s jeho pomocí celou tu věc vytvořila.

Byl učiněn test, na který se sjelo pět světově uznávaných znalců starých pláten. Znalci dostali za úkol vybrat originál mezi devíti kopiemi, které byly vytvořeny společností Molekogeno, a.s.

Jednalo se o obraz, který namaloval renesanční malíř Tizian v roce 1538 „Urbinská Venuše“, a který byl zapůjčen ředitelem muzejních sbírek panem Sbíralem.

Obrazy byly naprosto identické, malba, plátno, rámy, všechno bylo stejné. Po hodinách rozborů a analýz ani jeden ze světových znalců nebyl schopen tu starou dobrou energii „vyčenichat.“

Ale teď po tom všem, kdo vůbec bude kupovat originály, když jejich kopie budou k nerozeznání a budou se prodávat za zlomek jejich ceny. Navíc takto vytvořená kopie může vytvářet další identickou kopii. Lavina falsifikátů zaplaví trh s uměním a ten se zákonitě musí zhroutit.

Nikdo originály nebude nakupovat, snad jen nadšenci, kteří v originále budou cítit tu pravou a nefalšovanou starou energii. Dokončil v duchu svou úvahu ředitel Sbíral.

- Ale pane řediteli – promluvil prezident společnosti Molekogeno a.s., pan Rozebral – díky nám se dostane umění mezi prostý lid, do jejich domovů za zlomek ceny, a to v pravé a nefalšované kvalitě. Vaše muzeum na tom vydělá na licenčních právech více peněz, než si vůbec dokážete představit. Navíc ten, kdo bude vlastnit kopii obrazu z vašeho muzea se určitě rád podívá na jeho originál! Už jenom proto, aby opravdu uvěřil, že žádný rozdíl není! Do vašeho muzea začne chodit mnohem více lidí. Věřte mi!

Obličej pana Sbírala, dostával růžový nádech a bylo vidět jak se myšlenka na „klonování“ originálů stávala přijatelnou.  Přicházely nové časy a s ním nové možnosti jak dostat do prostých příbytků, umění v kvalitě opravdu královské.