Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Oslík a dáreček

23. 06. 2017 15:48:14
Byl jednou jeden oslík, který vypadal jako všichni oslíci. Měl dlouhé uši a krásně hýkal. Jeho hlava se krásně táhla v úsměv. Oslík se jmenoval Jumbo a měl důvod se radovat. Vlastnil totiž žlutou krabičku.

Odkud ji vzal a kdo mu ji dal, o tom neřekl ani hýk. Krabičku měl schovanou, kde to nikdo netušil, ale ukazoval ji, kdykoliv se sešlo dost oslíků, koníků, myší a dalších zvědavců. Některým se dostalo výsady si na neznámé žluté šáhnout a když se dav až příliš tlačil, Jumbo vzal krabičku do tlamičky a významně odcházel mimo dosah zvědavých očí a pacek. O otevření krabičky nemohlo být ani řeči. Nikomu nechtěl ukázat, co se ukrývá uvnitř, ale všem bylo jasné, že se jedná o něco mimořádného. Oslík neustále opakoval ne ne ne ne! Toto není nic pro vás. Až přijde čas, krabičku prodám a koupím si vlastní domek, ve kterém budu bydlet. Zapomněl jsem říci, že se vše odehrávalo v zoologické zahradě.

I lidem se krabička líbila, ale když se dozvěděli, že za ni chce Jumbo peníze a že ji za oves nebo kousek okurky nevymění, odcházeli se smíchem pryč. Nikomu se nechtělo utrácet peníze, za něco tak nejistého a neznámého.

Byl jednou jeden chlapeček, který si často s oslíkem hrál. Někdy jej Jumbo povozil a někdy jej chlapeček hladil po hřbetě. Byli to velcí kamarádi, ale ani chlapci oslík neprozradil, co se ve žluté krabičce ukrývá. Uplynulo mnoho východů a západů slunce a Jumbo zestárnul a stal se z něj starý osel. Na sklonku života, za ním přišel pán a my už víme, že to byl onen malý chlapec. Dlouho se v zoologické zahradě neukázal, protože pracoval daleko v cizině. Přišel se s Jumbem rozloučit. Odjížděl zpět za prací a tušil, že se už možná neuvidí.

Jumbo vytáhnul z kožíšku krabičku a podal ji pánovi. Měl smutné oči, protože věděl, že si domek už nikdy nekoupí a promluvil: „Už ani já nevím co uvnitř je. Je to tak dlouho ...“ Roman si dal šedou věc do kapsy, pohladil kamaráda a odešel.

Doma položil oslíkův poklad na stůl a pomalu jej otevíral. Uvnitř bylo něco slámy, několik zvětralých oříšků a trochu hlíny.

Autor: Jakub Kouřil | pátek 23.6.2017 15:48 | karma článku: 8.60 | přečteno: 167x

Další články blogera

Jakub Kouřil

Žebra a maso České republiky

V průběhu plánovaného drancování a vysávání České republiky, už není z čeho brát. Žijeme v prázdné skořápce, v transitní zemí, přes které se přehnalo hejno kobylek. Za sebou zanechaly mezinárodní úmluvy, obchodní smlouvy, zákony..

20.10.2017 v 14:03 | Karma článku: 16.18 | Přečteno: 588 | Diskuse

Jakub Kouřil

Stát by měl fungovat jako hodiny

Tiše a přesně. V poledne oznámit úderem, že je vše v pořádku. Vlaky jezdí, silnice se staví, daně se vybírají a platí.

13.10.2017 v 10:11 | Karma článku: 5.76 | Přečteno: 94 | Diskuse

Jakub Kouřil

Tuha a člověk

Tuha a člověk mají hodně společného. Tuha se vytrácí s napsaným slovem. Člověk se vytrácí s prožitým dnem.

13.10.2017 v 8:43 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 50 | Diskuse

Jakub Kouřil

Úskalí pyramidy

Ti, kteří se koupou v bazénu bohatství, ztrácejí kontakt s údolím, ve kterém se pečou chleby a pálí cihly. Vrchol pyramidy existuje, díky široké základně pod ním.

12.10.2017 v 10:46 | Karma článku: 9.44 | Přečteno: 249 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Sylva Heidlerová

Život na jehlách aneb kdo mi jednou jehlu navleče?

Moje životní ponaučení: ženám pod padesát prodáš jehly leda v obuvi. Ty na jehlách žijí. Ženy po padesátce je hledají v kupce sena, ty s nimi šijí.

24.10.2017 v 11:36 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Aleš Vavřinec

Cesta pravdy - jdete na ní i vy?

Seděl jsem nad klávesnicí a byl jsem v pasti. V mentální pasti. Měl jsem strach. Ten text byl skvělej, byl plnej mě. Bez příkras a keců. Jenže to bylo právě ono...

24.10.2017 v 9:12 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 93 | Diskuse

Hatem Berrezouga

Všichni máme máslo na hlavě, ale zřejmě kvůli muslimům ho zdražili

Především bych se chtěl znovu omluvit svým bratrům mezi křesťany a Židy za to, že jsem účelově citoval Biblické verše vyjadřující násilí či podřízenost žen.

24.10.2017 v 8:52 | Karma článku: 11.72 | Přečteno: 258 |

Ervín Dostálek

Dočkají se významní obvinění do té doby, než půjdou do důchodu, konečného verdiktu soudu?

Soudci to nemají lehké - co vše musí prostudovat a vzít v potaz, aby jejich verdikt byl jasný a spravedlivý. A co těch případů mají a těch stran dokumentů, že. Ale je to jejich džob a měli by s ním být hotovi, co nejdříve, ne?

24.10.2017 v 8:41 | Karma článku: 10.48 | Přečteno: 148 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Celebrity na blogu: Liv a Elle

Na temnoucím nebi VIP, když slunce splyne s horizontem Středozemního moře, září nad Svatou zemí hvězda nad jiné úchvatná. Jmenuje se Bar Reafaeli.

24.10.2017 v 8:00 | Karma článku: 5.38 | Přečteno: 95 | Diskuse
Počet článků 262 Celková karma 7.03 Průměrná čtenost 358

Ozzozorba.cz         webové stránky

 

Pokud život nedáme v sázku, nikdy jej nemůžeme vyhrát. 

 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.