Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Bůh zemřel

7. 07. 2017 11:53:03
Dýchal jsem pomalu, abych šetřil energii. Připadal jsem si jako plaz, který nehybně leží na slunci a nasává energii. Mohl bych se lehce přehřát. Najednou mně to došlo. Bůh zemřel ...

Pomalu jsem se obléknul a vydal jsem se mu na pohřeb. Obřad se konal v nedalekém lese, uprostřed mýtiny. Když jsem přišel, viděl jsem na palouku něco málo zajíců, pár vlaštovek a jednoho srnce. Čekal jsem, větší počet účastníků obřadu; zemřela přece tak známá osobnost. Na kraji lesa přicházeli ještě medvěd i s medvědicí a několik divokých prasat. Na pohřbu jsem byl jediným člověkem.

Slunce natahovalo krk zpoza bílého mraku, aby mu nic neuniklo; musel jsem si sundat sako, jinak bych se koupal ve vlastní šťávě. Na obloze se objevili ještě tři hvězdy.

Obřad započal. Vítr se opřel do okolních stromů a rozehrával tak šumivou hudbu. Vysoko na nebi kroužili supi. Větřili pohřeb, ale neviděli nikde tělo. Asi nás měli za blázny, a tak odletěli pryč.

Zvířata se na mne tak podivně dívala, a já pochopil, že se ode mne očekává pohřební řeč. Trochu jsem si odkašlal a předstoupil před katafalk.

„Děkuji ti pane Bože, že jsi nás až doposud opatroval, odpouštíme ti vše zlé a vzpomínáme na to dobré, které jsi za svůj život vykonal. A nebylo toho málo!
Na jednoho boha toho bylo možná až příliš. Byl jsi na všechnu práci sám, protože nikdo jiný ji za tebe udělat nemohl. Teď spočíváš konečně v pokoji a míru. Amen.“

„Amen“ zamumlali zvířata. Vítr zašuměl.

Připluli plačky v podobě těžkých mraků a snesli letní déšť, který představoval slzy. Krůpěje byly opravdu slané.

- Měl dědice? Ozval se hlas.
- Měl jediného syna, ale ten už je dávno po smrti.
- Komu tedy odkáže svůj majetek?
- Nenašlo se u něho nic, co by stálo za to. Vše co měl, už dávno před svou smrtí rozdal.
- Tedy nebudou problémy. To je dobře.

Amen.

Autor: Jakub Kouřil | pátek 7.7.2017 11:53 | karma článku: 9.32 | přečteno: 495x

Další články blogera

Jakub Kouřil

Luxusní klec

Na ulici teče a proudí život; emoce; výkřiky. V luxusních apartmánech je hrobové ticho. Luxusní prostor se stává rakví, ve které člověk spí, žije a zemře.

14.11.2017 v 13:04 | Karma článku: 5.54 | Přečteno: 321 | Diskuse

Jakub Kouřil

Strom a žebrák

Na břehu řeky Gangy, v místech kde se snoubí prastará minulost s divokou budoucností, se odehrál následující příběh. Došlo k situaci, ve které se muselo rozhodnout mezi žebrákem a třistaletým dubem. Kdo z nich bude zachráněn.

10.11.2017 v 14:07 | Karma článku: 7.46 | Přečteno: 150 | Diskuse

Jakub Kouřil

Mikados

Na ostrově Sysyslos se odehrávalo mistrovství ve futuře. Něco jako náš fotbal, akorát se kopalo do hvězdy a hráči byli černými děrami.

9.11.2017 v 14:18 | Karma článku: 4.36 | Přečteno: 111 | Diskuse

Jakub Kouřil

Žebra a maso České republiky

V průběhu plánovaného drancování a vysávání České republiky, už není z čeho brát. Žijeme v prázdné skořápce, v transitní zemí, přes které se přehnalo hejno kobylek. Za sebou zanechaly mezinárodní úmluvy, obchodní smlouvy, zákony..

20.10.2017 v 14:03 | Karma článku: 16.70 | Přečteno: 622 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Gabriela Onderková

Na existenciální notečkú...

aneb Inspirováno mými literárními mistry..... poznáte kterými? Jako učitelka literatury musím někoho zkoušet i v době existenciální krize :-)

19.11.2017 v 17:26 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 85 | Diskuse

Marek Ryšánek

Sláva a uznání?

komu by se nelíbilo být ctěn, být známý a populární. To je přirozená lidská potřeba. Každému z nás dělá dobře, když je u lidí v úctě. Je v pořádku, když je to důsledek toho, že něco smysluplného vykonal,

19.11.2017 v 17:20 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 77 | Diskuse

Dita Jarošová

Sranda a láska ať zvítězí nad lží a nenávistí!

Když je jednomu či kolektivu nejhůře, uchýlí se k humoru. Máme v tom vybudovanou tradici, Hašek, Šabach, Škvorecký, Voskovec s Werichem, Suchý se Šlitrem, Svěrák s Uhlířem jsou jen pouhou namátkou výčtu české legrace.

19.11.2017 v 11:14 | Karma článku: 12.96 | Přečteno: 417 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

Muž s gumovým člunem aneb o strachu

Tento příběh kdysi vyprávěl Otec Andrzej z kostela sv. Jana Křtitele ve Dvoře Králové nad Labem. Já se ho zde dnes pokusím převyprávět (téměř) beze slov.

18.11.2017 v 19:23 | Karma článku: 14.12 | Přečteno: 591 | Diskuse

Liběna Hachová

Obyčejný příběh jedné rodiny XXI.

Byl jednou jeden král... Těmito slovy celý příběh (ne)začal. A jak to bylo dál? Byla to jen pohádka nebo nebyla?

18.11.2017 v 19:00 | Karma článku: 14.72 | Přečteno: 326 | Diskuse
Počet článků 265 Celková karma 6.88 Průměrná čtenost 357

Ozzozorba.cz         webové stránky

 

Pokud život nedáme v sázku, nikdy jej nemůžeme vyhrát. 

 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.