Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Český člověk jako národní svéráz

7. 08. 2017 9:36:07
Bez paměti bychom se nebyli schopni ani učit, ani přemýšlet. Život by se stal jakýmsi Alzheimerem v permanenci. Ale i paměť se může stát naším prokletím, pokud nám, českému národu, bude i nadále bránit k prosperitě a bezpečnosti.

Její setrvačnost a tíha nás stále ještě tlačí k zemi, nemůžeme se pořádně nadechnout a rozmáchnout se tím starým českým palcátem. Jsme vytěsňováni z věcí světových. Úzkoprsost, slepá víra, různé postoje a stanoviska, to vše brání českému člověku podívat se rovnýma očima na právě konající se lidský kvas, který tak barvitě vylíčil J. A. Komenský ve svém Labyrintu světa a ráji srdce: „Svět jest plný Maret, běhajících a těkajících pachtujících se a shánějících ze všech stran avšak dosti nikdy nemajících.“ Tyto žabí poměry a malost nám, českému národu, zůstala dodnes. Kráčíme z doby do doby a každičkým okamžikem zažíváme střet minulého s přítomností.

Pod individuální optikou měníme jen neradi svá stanoviska, názory a již zažitá paradigmata. Dalo by se říci, že až pod tlakem neodvratných událostí, které by nás mohly ohrozit, ať už tím nebo oním, něco opravdu začneme dělat, měnit, utvářet, a tedy se aktivně na něčem podílet. Proaktivní politika je v České republice vytvářena až pod tíhou hrozby, pod nátlakem, není to promyšlený tok aktivit, který by navigoval český stát kontinuálně v čase k blahobytu. Český člověk je rozmělněn a rozdroben do tolika směrů, názorů a „Rotary klubů“, že už nevidí, že si prostě protiřečí. Tady se netáhne za provaz jedním směrem, tady se přetahují celé skupiny ve jménu „demo“kracie.

Karel Čapek: „Chudák, který na něco ve chvíli svého deliktu nemyslí, může být lidsky omlouván; ale politik a státník, který dovede ve vážné chvíli na něco nemyslet, náleží na jediné místo: mezi historické zločince. Na něco v tu chvíli nemyslet, to je téměř definice aktivní i pasívní demagogie.“ A dále: „Nerad bych ulehčoval komukoli, kdo sobecky hospodařil s chrámovými hřivnami národa a státu; ale daleko větší jejich vina je v tom, že zlikvidovali důvěru ve stát než v tom, co fakticky prohospodařili; to je jen pakatel proti ztracené hodnotě důvěry.“

A právě téměř nulová hodnota důvěry ve stát může být vysvětlením, proč se zcela veřejně, bez zjevného zájmu obyvatel demontují jeho principy. Dostáváme se zde do přímého rozporu, proč je stát ještě považován za základní platformu uspořádání moderní společnosti. Z českého státu se stává postupně jakási fasáda, kde ekonomická i politická moc ve státě míří k anonymním, velmi obtížně definovatelným strukturám ve formě nadnárodních společností, které samy tvoří jakýsi nadnárod, zanechávajíce za sebou obchodní smlouvy, mezinárodní úmluvy a konventy; smlouvy jsou přece od toho, aby je dodržovali ti slabší, to vše pro zachování dobytého území. Pod nesmírným tlakem globální nivelizace a s dokonalou souhrou státního aparátu se český národ postupně vytrácí ze světových dějin. Ale není vše ztraceno.

Český člověk stále žije a je mezi námi. Malinkatá zátoka je nám deltou, říčka mocným tokem, jezero širým mořem. Jsme bez touhy dobývat, vykořisťovat, kolonizovat. Nemáme žádného Spidermana, Supermana, Herakla. Nejsme nositeli dědičného hříchu. Jedinečný a vzácný biotop, který je vsazen do České kotliny, odolává nájezdům sofistikovaných duchovních invazí. Palisáda není dosud zborcena. Duch českého člověka totiž měří zcela jiným metrem, kde neplatí jen nemilosrdné fyzikální zákony peněz. Český člověk, to je národní svéráz. Na lvy nedá, v čínské draky nevěří, nebije se do prsou, zato se rád napije a tu a tam si bouchne do stolu v hospodské krčmě; samotná radost je jakoby ukryta v nás samých, a ne v symbolech. Nevěříme státu, nevěříme státním institucím, nevěříme státním úředníkům, a proto nevěříme ani v žádné národní zájmy. Jsme velmi pragmatičtí a lidští; tíhneme mírně k anarchii, ale ta se stává spíše kořením, které dodává životu tak příjemnou chuť, bez kterého přece žádné božské jídlo nemůže chutnat opravdu božsky. Malé se nám zdá nesmírně něčím obrovským, a titánské nicotným. V České republice najdete zkrátka docela jiný duševní habitus; život natěsnaný, ale útulný.

Ferdinand Peroutka: „Vskutku, tato země ještě neřekla, co chtěla říci a co, nepochybujeme, jednou řekne. Myslíme však, že to, co říkají a dělají dnešní politikové, není to, co země chce říci. A víme, že země tím dříve promluví své pravé slovo, čím pevněji lidé, kteří ji obývají, budou stát při svých ideálech, a čím méně budou zamlčovat touhu po lepším. „

Antonín Švehla: „Musíme vydržet, aby se na nás zase nezapomnělo, jako se na nás zapomnělo roku 1648. Tehdy se o nás na mírové konferenci v Osnabrücku ani nemluvilo.“ A zapomnělo se na nás opět roku 1938 v Mnichově.

Pravděpodobnost pravděpodobnosti, že bude český národ zrazen opět, ponechám na uváženi samotného čtenáře. Ale nyní je potřeba, aby český národ opět nabyl ofensivního brusu; ze světových otázek udělat otázky své, a naše otázka česká musí se stát otázkou světovou. V dnešní globalizované době už to nejsou zdroje, které limitují rozhodování, ale prim hraje samotné rozhodování, které zdroje vytváří.

Autor: Jakub Kouřil | pondělí 7.8.2017 9:36 | karma článku: 11.90 | přečteno: 455x

Další články blogera

Jakub Kouřil

Žebra a maso České republiky

V průběhu plánovaného drancování a vysávání České republiky, už není z čeho brát. Žijeme v prázdné skořápce, v transitní zemí, přes které se přehnalo hejno kobylek. Za sebou zanechaly mezinárodní úmluvy, obchodní smlouvy, zákony..

20.10.2017 v 14:03 | Karma článku: 16.18 | Přečteno: 588 | Diskuse

Jakub Kouřil

Stát by měl fungovat jako hodiny

Tiše a přesně. V poledne oznámit úderem, že je vše v pořádku. Vlaky jezdí, silnice se staví, daně se vybírají a platí.

13.10.2017 v 10:11 | Karma článku: 5.76 | Přečteno: 94 | Diskuse

Jakub Kouřil

Tuha a člověk

Tuha a člověk mají hodně společného. Tuha se vytrácí s napsaným slovem. Člověk se vytrácí s prožitým dnem.

13.10.2017 v 8:43 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 50 | Diskuse

Jakub Kouřil

Úskalí pyramidy

Ti, kteří se koupou v bazénu bohatství, ztrácejí kontakt s údolím, ve kterém se pečou chleby a pálí cihly. Vrchol pyramidy existuje, díky široké základně pod ním.

12.10.2017 v 10:46 | Karma článku: 9.44 | Přečteno: 249 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Přemysl Čech

Kam až je Babiš ochoten zajít v touze po moci?

Před čtyřmi lety Andrej Babiš psal, že pokud si někdo myslí, že ho těší vstoupit na politickou scénu, tak ať na takovou myšlenku hodně rychle zapomene. Jeho úmysly jsou čistější než čisté a jinak to u něj ani být nemůže.

24.10.2017 v 10:24 | Karma článku: 15.32 | Přečteno: 490 | Diskuse

Jan Dvořák

Oranžoví hasiči – reportáž ze super elitního útvaru z Lidového domu

Elitní útvar si zakládá na sto čtyřicetileté tradici. V jeho čele byli a jsou význační hasiči, kteří to s hadicemi dotáhli vysoko, až na Hrad či do Strakovky. Bezhlavě nekropí, a raději dvakrát měří, než aby jednou stříkli vedle.

24.10.2017 v 10:23 | Karma článku: 8.71 | Přečteno: 175 | Diskuse

Vladimír Zeman

Povolební chaos.

Přečetl jsem si pozorně komentář Václava Klause ml. k právě proběhlým volbám. Vážně bych si přál koalici ANO a ODS už kvůli možné nominaci Václava Klause ml. na ministra školství. To je rezort, který potřebuje odborníka.

24.10.2017 v 10:04 | Karma článku: 21.72 | Přečteno: 398 | Diskuse

Tomáš Hodek

O zvířátkách v lese díl 1.

Zrzohlávek, Bazilišek a Bělovlásek se utábořili v lese a začali jej společně zvelebovat. Zorganizovali výsadbu jablečného sadu, neboť se dohodli, že jablíčka se snadno sklízejí a hodně se na nich vydělá.

24.10.2017 v 9:55 | Karma článku: 6.94 | Přečteno: 132 | Diskuse

Jaromír Šiša

Babiš má napečeno i pro partnery. Záleží na tom, jaký budou mít hlad po moci.

Ve změti politických stran se hlasy lovily jako ryby v sádku. Ale ne zase až tak, aby se vítězové mohli okamžitě nabažit moci. Potřebují někoho, kdo nakonec překoná všechny delegované diety a začne se cpát taky.

24.10.2017 v 9:41 | Karma článku: 12.90 | Přečteno: 260 | Diskuse
Počet článků 262 Celková karma 7.03 Průměrná čtenost 358

Ozzozorba.cz         webové stránky

 

Pokud život nedáme v sázku, nikdy jej nemůžeme vyhrát. 

 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.