Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Hra

2. 09. 2017 20:50:20
Byla jednou jedna babka, a ta měla čtyři jabka. Nebyla to obyčejná babka, ale jabkojedka a ty jablíčka nebyla obyčejná, ale kouzelná. Jsme přece v pohádce a v pohádce se bez kouzlení neobejdeme ...

„Tak jaké si vybereš?“ ptala se jabkojedka Honzíka, který držel v ruce dvě jablíčka a nemohl si vybrat.

„Jsou v nich červi?“

„Možná ano, možná ne, dokud jablíčko nerozkrojíš, nebudeš mít jistotu. Já ti mohu dát pouze jedno jediné, tak už si vyber; pospíchám.“

Chlapec jablka potěžkal, jako by ty červivá měla být ta těžší. „Toto si vezmu“ poděkoval babce a odcházel k řece. Léto odcházelo a voda byla na koupání příjemně teplá. V ruce držel červené jablíčko, ale ještě se neopovažoval zahryznout. U řeky si sednul na kámen, vytáhnul nůž a jablíčko rozkrojil.

Uvnitř se kroutilo pět červíků. Chlapec jednoho po druhém nabíral na špičku nože a házel do protékající vody. Když chtěl nabrat posledního červíka, ozvalo se z nitra jablka:

„Dobře sis vybral, ty tři, které jsi utopil v řece byli zlí duchové. Toho posledního, který zůstal, nevyhazuj. Červík je kouzelný. Sněz ho i s jablíčkem.“

Chlapec zavřel oči a snědl sladký plod i s červíkem. Svlékl se a skočil do vody. V tom okamžiku se proměnil v rybu. Stal se malým karasem se stříbrnými šupinami. Pohupoval se od hladiny ke dnu a kolébal se jako by se plavat teprve učil. A opravdu, Honzík ještě nikdy nebyl rybou a tak se musel naučit pohybovat s ploutvemi. Nejsilnější byla ocasní, se kterou švihal ze strany na stranu. Začala mu být zima, jestli se to tak dá říct, protože ryba zimu tak jako lidé necítí, ale Honzík přece jenom ryba nebyl, a celý se třásl.

V momentě kdy si uvědomil, že už rybou být nechce, se proměnil v chlapce a stál na břehu řeky. Zjistil, že není vůbec mokrý, a tak se mohl obléknout. Na nebi se vznášelo hejno kachen, které se snášely do vody. Bááác a první kachna bravurně přistála na hladině a za ní další.

Honzík se vznášel na obloze a pod sebou měl řeku, která vypadala jako provázek. Tenký a zakroucený. Létání bylo mnohem nebezpečnější než plavání. Ryba jen tak nespadne na dno, pěkně se v kapalině pohupuje, je sevřená a v bezpečí. Honzík mával křídly a mával a jeho let vypadal jako by byla kachna nemocná. Už to vypadalo, že si natluče peří, ale těsně nad zemí se prudkým pohybem křídel vznesl vysoko do oblak. Létání se Honzíkovi líbilo více než plavání. S výšky se spouštěl dolů a pak stoupal zpět do oblak, ze kterých se znova snášel, div mu srdíčko v opeřené hrudi nevyklouzlo ven. A když už toho měl tak akorát, proměnil se v chlapce a stál na břehu řeky.

Vítr roztančil vrbu, která šuměla a mávala svými listovými provázky. Honzík v sobě pocítil protékající sílu. Pomalu se nadechnul, pak udělal hluboký výdech. Stal se stromem. Byl pevně zakořeněn a spojen se zemí. Ze shora nasával slunce a ze spodu se krmil mlékem půdy. Bylo mu tak krásně, že když se proměnil v chlapce, byla už noc. Hvězdy zářily jako drahokamy. Honzík se zadíval na oblohu a proměnil se v pulsující žhavou hvězdu. Nasával sám sebe a vyzařoval světlo, které letělo nekonečným prostorem do neznáma. Rozdával své paprsky a dělalo mu to moc dobře.

Čas ubíhal, ne přímo letěl a pádil. Když se proměnil v chlapce, a dostal se zpět, řeka tam už nebyla. Nebyla tam ani vrba, ani kachny. Nebylo tam nic než pustina. Jen písek a kamení a vybledlé hvězdy.

„Tak které jablíčko?“ Ozvalo se tlumeně a zdálky. Honzík uviděl babku, která měla v košíku několik červených plodů. „Chci takové, které mne vrátí zpět na břeh řeky, k vrbě a kachnám a sluníčku.“ Jabkokjedka podala Honzíkovi, malinkaté jablíčko a usmála se. Když dojedl Honzík poslední sousto, uslyšel šplouchání vody, a když oči otevřel, uviděl na obloze hejno kachen. Pomalu složil nůž, vložil jej do kapsy a vracel se domů.

Autor: Jakub Kouřil | sobota 2.9.2017 20:50 | karma článku: 7.00 | přečteno: 191x

Další články blogera

Jakub Kouřil

Žebra a maso České republiky

V průběhu plánovaného drancování a vysávání České republiky, už není z čeho brát. Žijeme v prázdné skořápce, v transitní zemí, přes které se přehnalo hejno kobylek. Za sebou zanechaly mezinárodní úmluvy, obchodní smlouvy, zákony..

20.10.2017 v 14:03 | Karma článku: 16.18 | Přečteno: 588 | Diskuse

Jakub Kouřil

Stát by měl fungovat jako hodiny

Tiše a přesně. V poledne oznámit úderem, že je vše v pořádku. Vlaky jezdí, silnice se staví, daně se vybírají a platí.

13.10.2017 v 10:11 | Karma článku: 5.76 | Přečteno: 94 | Diskuse

Jakub Kouřil

Tuha a člověk

Tuha a člověk mají hodně společného. Tuha se vytrácí s napsaným slovem. Člověk se vytrácí s prožitým dnem.

13.10.2017 v 8:43 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 50 | Diskuse

Jakub Kouřil

Úskalí pyramidy

Ti, kteří se koupou v bazénu bohatství, ztrácejí kontakt s údolím, ve kterém se pečou chleby a pálí cihly. Vrchol pyramidy existuje, díky široké základně pod ním.

12.10.2017 v 10:46 | Karma článku: 9.44 | Přečteno: 249 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Karel Trčálek

Hovory s generálem Mlátičem

O Balkánu moc zdrojů informací tady u nás není. Buď jsou k dispozici informace havloidních agentů, nebo pak už jen synků z Poruby

24.10.2017 v 9:29 | Karma článku: 8.89 | Přečteno: 219 | Diskuse

Tereza Špetlíková

Pod maskou... se skrývá co?

„Tajemství neexistují, všechno nakonec vyjde najevo, všechno.“ Někdy si říkám, kéž by to tak bylo... každopádně v tomto příběhu pravda „vítězí“. Do čeho se náš hrdina se zálibou v sadomasochistických sexuálních praktikách...

24.10.2017 v 8:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 64 | Diskuse

Dita Jarošová

Duchové dýní

Nastává nám čas oranžových dýní, dušiček a jiných tajemných potvůrek. Halloween slavíme zkrátka s nadšením, s nímž nás obchodní řetězce chystají dlouhou dobu napřed. Tak jako omyl někde letos nabízeli v regálech svíce školákům...

23.10.2017 v 20:58 | Karma článku: 5.93 | Přečteno: 111 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Dívka a koláč

Tato povídka mě napadla, když jsem byl jednou nucen snídat mimo domov v jedné kavárně nějakého nákupního centra a vzpomněl si na fotku dívky s koláčem, kterou jsem nedávno viděl.

23.10.2017 v 13:44 | Karma článku: 12.30 | Přečteno: 357 | Diskuse

Marcela Valouchová

Dveře

Dům jí poskytoval vše, co potřebovala. Byl tu nespočet dveří a za nimi místnosti, které mohla používat ke své libosti. Ráno si oblíbila salonek ve svěží zelené barvě. Bylo zde plno rostlin a některé z nich kvetly.

23.10.2017 v 7:20 | Karma článku: 3.93 | Přečteno: 113 | Diskuse
Počet článků 262 Celková karma 7.03 Průměrná čtenost 358

Ozzozorba.cz         webové stránky

 

Pokud život nedáme v sázku, nikdy jej nemůžeme vyhrát. 

 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.