Hra
„Tak jaké si vybereš?“ ptala se jabkojedka Honzíka, který držel v ruce dvě jablíčka a nemohl si vybrat.
„Jsou v nich červi?“
„Možná ano, možná ne, dokud jablíčko nerozkrojíš, nebudeš mít jistotu. Já ti mohu dát pouze jedno jediné, tak už si vyber; pospíchám.“
Chlapec jablka potěžkal, jako by ty červivá měla být ta těžší. „Toto si vezmu“ poděkoval babce a odcházel k řece. Léto odcházelo a voda byla na koupání příjemně teplá. V ruce držel červené jablíčko, ale ještě se neopovažoval zahryznout. U řeky si sednul na kámen, vytáhnul nůž a jablíčko rozkrojil.
Uvnitř se kroutilo pět červíků. Chlapec jednoho po druhém nabíral na špičku nože a házel do protékající vody. Když chtěl nabrat posledního červíka, ozvalo se z nitra jablka:
„Dobře sis vybral, ty tři, které jsi utopil v řece byli zlí duchové. Toho posledního, který zůstal, nevyhazuj. Červík je kouzelný. Sněz ho i s jablíčkem.“
Chlapec zavřel oči a snědl sladký plod i s červíkem. Svlékl se a skočil do vody. V tom okamžiku se proměnil v rybu. Stal se malým karasem se stříbrnými šupinami. Pohupoval se od hladiny ke dnu a kolébal se jako by se plavat teprve učil. A opravdu, Honzík ještě nikdy nebyl rybou a tak se musel naučit pohybovat s ploutvemi. Nejsilnější byla ocasní, se kterou švihal ze strany na stranu. Začala mu být zima, jestli se to tak dá říct, protože ryba zimu tak jako lidé necítí, ale Honzík přece jenom ryba nebyl, a celý se třásl.
V momentě kdy si uvědomil, že už rybou být nechce, se proměnil v chlapce a stál na břehu řeky. Zjistil, že není vůbec mokrý, a tak se mohl obléknout. Na nebi se vznášelo hejno kachen, které se snášely do vody. Bááác a první kachna bravurně přistála na hladině a za ní další.
Honzík se vznášel na obloze a pod sebou měl řeku, která vypadala jako provázek. Tenký a zakroucený. Létání bylo mnohem nebezpečnější než plavání. Ryba jen tak nespadne na dno, pěkně se v kapalině pohupuje, je sevřená a v bezpečí. Honzík mával křídly a mával a jeho let vypadal jako by byla kachna nemocná. Už to vypadalo, že si natluče peří, ale těsně nad zemí se prudkým pohybem křídel vznesl vysoko do oblak. Létání se Honzíkovi líbilo více než plavání. S výšky se spouštěl dolů a pak stoupal zpět do oblak, ze kterých se znova snášel, div mu srdíčko v opeřené hrudi nevyklouzlo ven. A když už toho měl tak akorát, proměnil se v chlapce a stál na břehu řeky.
Vítr roztančil vrbu, která šuměla a mávala svými listovými provázky. Honzík v sobě pocítil protékající sílu. Pomalu se nadechnul, pak udělal hluboký výdech. Stal se stromem. Byl pevně zakořeněn a spojen se zemí. Ze shora nasával slunce a ze spodu se krmil mlékem půdy. Bylo mu tak krásně, že když se proměnil v chlapce, byla už noc. Hvězdy zářily jako drahokamy. Honzík se zadíval na oblohu a proměnil se v pulsující žhavou hvězdu. Nasával sám sebe a vyzařoval světlo, které letělo nekonečným prostorem do neznáma. Rozdával své paprsky a dělalo mu to moc dobře.
Čas ubíhal, ne přímo letěl a pádil. Když se proměnil v chlapce, a dostal se zpět, řeka tam už nebyla. Nebyla tam ani vrba, ani kachny. Nebylo tam nic než pustina. Jen písek a kamení a vybledlé hvězdy.
„Tak které jablíčko?“ Ozvalo se tlumeně a zdálky. Honzík uviděl babku, která měla v košíku několik červených plodů. „Chci takové, které mne vrátí zpět na břeh řeky, k vrbě a kachnám a sluníčku.“ Jabkokjedka podala Honzíkovi, malinkaté jablíčko a usmála se. Když dojedl Honzík poslední sousto, uslyšel šplouchání vody, a když oči otevřel, uviděl na obloze hejno kachen. Pomalu složil nůž, vložil jej do kapsy a vracel se domů.
Jakub Kouřil
Cinkání
Nebus, který byl menší než kamínek do zapalovače, se řítil rychlostí supernovy z pravé části vesmíru...
Jakub Kouřil
Talíř a myška
Kočka se otřela na stole o porcelánový talíř. Ten spadl a rozbil se. Jeden ze střepů se zakutálel až k překvapené myšce. V jeho středu se objevily oči a talíř promluvil.
Jakub Kouřil
O stromu a housence
„Jau, to bolí! Pane, mohl byste mě přestat jíst?“ zanaříkal strom. "Přestat papat? Vy jste se asi zbláznil!"
Jakub Kouřil
Borovicový spor
Na malém kopečku rostly dvě borovice. Byly stejně vysoké i stejně staré. Jedna rostla na východní straně, druhá na západní.
Jakub Kouřil
Buddha a motýl
Motýlí křídla v odstínech ocelové modré a něžného zlata, tancovala v jemném vánku, jako by vzduchem nesla, šepoty moudrosti.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
V březnu by ze Sněmovny vypadla TOP 09. Vyhrává ANO, posilují malé strany
Podle nejnovějšího volebního modelu Median by se v březnu do Sněmovny dostalo pět stran a hnutí. V...
Balík pomoci pro Ukrajinu či Izrael schválil Senát USA. Zbývá už jen Bidenův podpis
Americký Senát schválil balík s pomocí pro Ukrajinu, Izrael či Tchaj-wan v hodnotě 95 miliard...
Soud potrestá brutální útok na dívku, bodnutá do krku skončila v pytli v lese
Krajský soud v Plzni dnes vynese rozsudek nad devatenáctiletým Ukrajincem Viktorem Veselovským,...
Podezřelé nákupy zbraní se mají hlásit už od července, schvaluje vláda
Prodejci mají mít už od července povinnost hlásit podezřelé nákupy zbraní. Počítá s tím novela...
Prodej rodinného domu 142 m2, pozemek 655 m2
Těšetice, okres Znojmo
7 975 000 Kč
- Počet článků 369
- Celková karma 8,58
- Průměrná čtenost 486x