Musíme sami sebe neustále překvapovat, jinak život nemá žádnou cenu. Jen produkujeme zplodinu opakování. Uzavřeni v bludné smyčce. V uších nám zní dotěrný hudební motiv, kterého se nemůžeme zbavit.
Být překvapen, znamená být otevřen transformaci. Hlubiny člověka se nedají odhadnout, ale můžeme se do nich nořit hloub a hlouběji. Jít dál, a dál, až k samotné podstatě světa.
I démoni se slétávají. Černí jako havrani a tiší jako netopýři. Přicházejí naslouchat o transformaci. V tichosti sedí na bobku a nasávají možnosti.
Pravda se musí neustále testovat a zkoušet. Pravda není stálá konstanta. Vše je v pohybu, i atomy víří v divokém tanci. To, co platilo včera, se možná už včera stalo nepravdou, a co teprve dnes nebo dokonce zítra? Bude pravda ještě fungovat? Může i nemusí. Přistupovat ke všemu jako k proměnlivosti.
Molekuly se přeskupují, co teprve lidská srdce! Věci jsou v pohybu, i tektonické desky se přesouvají, což teprve lidé! V hlavách bzučí chaos tisíci a jedné včely. Láska se stává nejzazší vibrací, kterou v sobě může bytost vyprodukovat.
Ježíš je vskutku nadčasový a přesahuje všechny dimenze. Chaos je anihilován, z temnoty svítí světlo.