Vesmír je zrcadlem lidské touhy po nekonečné slasti a blaženosti. Říká se, že nejvyšší rozkoše lze dosáhnout ne skrze tělo, nebo mysl, ale čistě jen skrze své Já.
Do světa přicházíme skrze jiná těla a ze světa odcházíme skrze tělo své. Tato proměna je provázena materializací, a poté dematerilizaci (dochází k rozkladu). Tato skutečnost je provázena tisíci a jednou bolestí. Karma je jen vyražená geometrie, ve které se pohybujeme a ze které (jak se říká v zasvěcených kruzích) je možné se vymanit. Vyklouznout!
Všechny otázky typu odkud, kam a proč se rodíme, kdo razí matrici našeho Já, můžeme utopit v pořádné porci rozkoše. Slasti, kterými si zpříjemňujeme dočasný pobyt na planetě Zemi může být odpovědí na všechny pochybnosti o smyslu bytí.
Říká se, že nejvyšší rozkoše lze dosáhnout ne skrze tělo, nebo mysl, ale čistě jen skrze své Já. Rozpustit se, rozpustit celou svou geometrii. Pustit se všech tvarů a spadnout do zdroje.
Ticho má tu krásnou vlastnost, že se může protáhnout „uchem jehly“ a dostat se tak „Za Zrcadlo“ těla i mysli. Vše ostatní je příliš hmotné a uvízne v síti materializmu. Kdo chce ochutnat nekonečné a blažené může se s pomocí ticha „Za Zrcadlo“ dostat.
Prožíváme vlny rozkoše Tajemna, které nemá dno, které nemůžeme vyčerpat, a které je k dispozici vždy tady a teď.
