„Kam by padal?“
„No přeci na zem, k nám, abychom si ho mohli prohlédnout, postavit se na něj a táák.“
„Měsíc má strach“ povídá tatínek „tam ze shora, to je obrovská výška. Spadnout z takové dálky, to by se měsíc rozpadnul na milión kousků. Měsíc to ví, a tak se každý rok o nás vzdaluje o jeden centimetr. To je rozměr tvého nosánku. Pomaloučku, polehoučku a jednoho dne z oblohy úplně zmizí, už nebude.“