Zrcadlo

Zrcadlo nemá vlastní tvář. Je jako virus, který potřebuje ke svému životu hostitele. Mikro povídka o Zrcadle.   

ÍÓoo. Zívlo si Zrcadlo a pravilo:

„To je nuda! Zrcadlím jen prázdnotu a nicotu. Copak se to stalo se světem? Kam se poděl? Kde je?“

„Ty to nevíš?“ Ozval se hlas.

„Vím jen to, že svět zmizel.“ Povzdechlo si zrcadlo.

„Přehraj si poslední den.“

Když si zrcadlo nastavilo sekvenci a zrcadlilo poslední zaznamenaný den, vykřiklo zděšením „ÓOO nééé. To nemůže být pravda!“

„Ale ano“ Chichotal se hlas.

Posledních pět minut záznamu:

Lidé na ulici procházeli v proudech, křičeli, nadávali, strkali jeden do druhého. Standardní den. Zrcadlo zavěšené na fasádě domu, odráželo každý detail do nejmenšího chloupku.  Pak se přibližoval malý chlapec v kšiltovce. Tajně a přikrčeně. Rychle vytáhl sprej a zastříkal barvou zrcadlo.