E=MC2

Letí motýl. Mává křídly, letí a letí a chce dále zrychlovat. Jeho touha je stát se nejrychlejším motýlem ve Vesmíru. Chce být rychlejší než všechen hmyz a ptáci na všech existujících planetách.

Zrychluje…

Odpadá mu jedno tykadélko; pak druhé; ztrácí i levé křídlo.

Neustále zrychluje a přichází i o pravé křídlo.

Ztrácí hlavičku.

Letí stále rychleji a rychleji. Je spalován touhou být nejrychlejším motýlem.

Ztrácí i tělo.

Rychlost pohlcuje motýla a hmota se proměňuje v pulzující vibraci.

 „Jak to, že ještě jsem, když už vlastně nejsem?“ Ptá se motýl sám sebe.  „Dostal jsem se za hranici možného. Stal jsem se fotonem. Jsem světlem.“