Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Fejeton z Indie

9. 02. 2018 8:14:30
V Indickém Váránasí jsou ulice tak úzké, že po nich projde jen jeden člověk nebo jedna kráva. Navrstvené místo s hadími uličkami, ve kterých je spousta špíny a uvízlého času.

Hlavní městská tepna je přecpaná k prasknutí. Vozy, rikši, motorky, auta, spousta krav a spousta lidí.

Krávy jsou nedotknutelné tak jako nejnižší kasta šúdrů. Krávy proto, že si spousta lidí myslí, že je to jejich matka a ti šúdrové, prostě proto, že se narodili bez řádného rodokmene; nemají ty správné předky a lidé se jich štítí.

Na ulici to bučí a bzučí jako v úle. Někdo projíždí, někdo nakupuje, támhle se žebrá, jiný jen tak stojí, nebo leží, a když se to znásobí, vznikne z toho pekelná kaše zvuků, pachů a dojmů. Úplně se ztrácím v atmosféře, kterou si do sebe nabírám každým nádechem.

Ještě si dám na cestu několik zeleninových kuliček, které mi do papíru vkládá postava bez zubů. Usmívá se a já mu podávám hrst rupií; otřískaných a bez lesku; které tady na ulici kolují z ruky do ruky a na dlouho se v žádné kapse neohřejí.

Veletok rupií pomalu vysychá, a peníze mají tu vlastnost, že jich není nikdy dost, a počet lidí, co je nemá, neustále narůstá.

Tlukot srdce Gangy už je dávno za zenitem. Ještě dýchá, ještě teče, ale už nemá tu sílu, aby pojmulo všechnu špínu a lidské hříchy; zázraku došel kredit.

Křik, hlomoz, hudba; z dálky se tlačí skupina lidí. Na nosítkách nad sebou, přenášejí nebožtíka zamotaného do žlutého sukna. Kolem hudebníci a Zpěv. Společně plynou k řece dát poslední sbohem mrtvému a já s nimi. Připadám si jako v peletonu, pěkně zařazen v závětří jdu s průvodem nejkratší cestou ke ghátům.

Tělo se musí spálit a popel vhodit do Gangy. Kdo nemá peníze koupí jen tolik dřeva, aby plameny stačily oblíznout nebožtíka. Bohatí se koupou v santalových plamenech až na popel.

„Santalové dřevo?“ Ptá se obchodník u hranice.
„Ano, ale, jen trochu pro vůni na cestu; pár polínek.“

Oheň je zažehnut a nebožtík se začíná topit v plamenech. Odehrává se scéna jako z biblického filmu. Vidím kolem ohně asketické postavy s dlouhými vousy, v očích oddanost, tváře klidné; vytesané meditací.

Tělo se podivně kroutí a nadzvedává; vypadá to, jako by na moment ožilo. Do hodiny je po všem.

Říká se, že když je vhozen popel do Gangy, řetězec utrpení bude přerušen; už se mrtvý nenarodí. My Evropané se také necháváme po smrti spálit v sofistikovaných pecích a sníme o posmrtném životě.

Lidé mají takový strach ze smrti, že před ní utíkají k náboženství. Potřebují útěchu, skrýš, přístřeší, vysvětlení co je to Osud, Kasta, Jak se správně chovat, Ctnost, Čest, Hrdost ... to vše je jako Opium, které je vdechováno v krásném snu o spravedlivém světě. Umřít ve Váránasí je záslužným činem a každý, kdo může, odchází k tomuto místu.

Lesy v Indii po tisíciletí ustupují invazi spalovací tradice. Ale stále se rodí noví a noví lidé; kouzlo nenarození jako by přestalo fungovat, fungovalo-li vůbec někdy. Ubývá pouze stromů.

I přes hrubou podrážku tradice, může člověk přece jen poznat, že šlápnul vedle. Říká se: Nemá-li voda dostatečnou hloubku, nemá tu sílu, aby unesla loď.

Indická loď stále pluje, ale je jen otázkou času, kdy narazí na své dno. Tradice vypálené do indických srdcí smývají jakýkoliv pocit viny; posvěcují budoucí zkázu a ospravedlňují to co je.

Nouze je matkou evoluce. V případě Indie to určitě nemůže platit.

Autor: Jakub Kouřil | pátek 9.2.2018 8:14 | karma článku: 12.83 | přečteno: 329x


Další články blogera

Jakub Kouřil

Zlatý meč

Na břehu řeky si prorazila cestu na světlo světa útlá rostlinka. Rostla a sílila a po třech letech z malého kousku, vyrašil, košatý keř, který se dále rozšiřoval a začal místu dominovat. Byl na sebe pyšný.

14.2.2018 v 9:14 | Karma článku: 5.69 | Přečteno: 122 | Diskuse

Jakub Kouřil

Včelka a med

Každým rokem je to pořád to samé. Vždy některá z včeliček spadne do otevřené sklenice s medem a saje a saje a nakonec umírá ... v tomto případě to bylo trošku jinak.

8.2.2018 v 7:27 | Karma článku: 4.37 | Přečteno: 157 | Diskuse

Jakub Kouřil

Na konci vesmíru

Už několik světelných let jsem nikoho nepotkal. Poslední planety, kolem kterých jsem proletěl, byly prázdné a bez života. Čenichám konec vesmíru, vnímám jej ve svých kostech, musí tu už někde být. Prostor je čím dál řidší

18.1.2018 v 12:13 | Karma článku: 10.48 | Přečteno: 371 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Vladimír Kroupa

Pozor na počítačové piráty, mají další trik…!

Možná, že už je to stará záležitost a obecně známá, já na ni ale přišel až dnes, tak jsem si řekl, že neuškodí varovat ostatní lidi, co stejně jako já o tomhle triku ještě nevěděli...

20.2.2018 v 10:10 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Pavel Chalupský

Viděl jsem Anděly.

Možná si ťukáte na čelo a mnozí se budou ptát, co jsem šňupal. Nešňupal. Viděl jsem je a stále je vídávám. A to každý den. Pevně věřím tomu, že nejsem sám. Pevně věřím tomu, že je vidáme všichni. VY i JÁ. Kde, kdy a jak?

20.2.2018 v 6:28 | Karma článku: 10.01 | Přečteno: 235 | Diskuse

Hatem Berrezouga

Muslimští králové a duchovní žádají své souvěrce o nošení jarmulky a kříže ze solidarity.

Takhle reagovali muslimští představitelé, v pozitivním a tolerantním duchu, na výzvy rakouského prezidenta a britského ministra zahraničí o solidaritu s hidžábem. Bohužel je to hoax.

19.2.2018 v 22:27 | Karma článku: 32.33 | Přečteno: 937 |

David Evan

Udělala moderátorka Světlana Witowská chybu, co na to řekne Rada?

Interview ČT z 15.2.2018 bylo hrozné. Česká televize v něm bez jakéhokoliv varování pustila záběry z vražedného běsnění, které se odehrálo o den dříve na floridské škole, kde přišlo o život 17 lidí a další lidé byli zraněni.

19.2.2018 v 21:20 | Karma článku: 30.57 | Přečteno: 2466 | Diskuse

Jan Šik

Monte Cassino: Spojenecké zbraně

Stejně jako Wehrmacht i Spojenci při svém italském tažení používali na tehdejší dobu nejmodernější zbraně. U Monte Cassina se nejvíce uplatnila bazuka a samopal.

19.2.2018 v 19:00 | Karma článku: 17.63 | Přečteno: 657 | Diskuse
Počet článků 282 Celková karma 7.25 Průměrná čtenost 352

Ozzozorba.cz         webové stránky

 

Pokud život nedáme v sázku, nikdy jej nemůžeme vyhrát. 

 





Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.