Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Nejkrásnější žena

2. 03. 2018 9:57:53
V kajutách námořníků to vře. Všichni chtějí doplout na území krále Laoóna. Do země, kde rostou nejkrásnější ženy, ale nemohou se dohodnout kudy.

Zkušený námořník navrhuje sever, skupinka zarostlých námořníků chce spustit kotvu, a všechno si v klidu promyslet, další dobrodruzi upírají zrak k jihu, a někteří si nemyslí vůbec nic. Jen tak koukají do nekonečných modrých vod. Jsou už na moři šest měsíců.

Ozve se „PRÁSK!“ Na lodi zavládla panika. Slaná voda se tlačí do podpalubí a je jí tolik, že kapitán Ró rezignuje na záchranu lodi a dává rozkaz: „Okamžitě spusťte do moře záchranné čluny!“ Tohle se mu ještě nikdy nestalo. Drbe se ve vousech ...

Během krátké chvíle se padesát námořníků tlačí na člunech a přemýšlí o svém dalším osudu. Všichni mysli jen na to jediné. Jak to všechno přežít.

Po dvou dnech narazí čtyři čluny na pevninu, kde jsou unavení námořníci uvítání místními obyvateli. Ale jakými obyvateli! Těla měli urostlá a krásná jako báseň. Námořníci nikdy ve svém životě nespatřili tak mnoho krásných mužů a žen.

„Ano!“ řval kapitán Ró samou radostí. „Toto musí být ostrov krále Laoóna. Hned musíme obětovat bohům!“

Na písčitém břehu se již pohupoval samotný Laoón. Usmíval se a vítal všechny námořníky na svém ostrově. Navečer se pořádala oslava. Hořelo několik ohňů, kolem kterých divoce tančili obyvatelé ostrovní říše. Bylo poraženo i několik místních selat a jejich mastnota teď stékala po holých tělech námořníků.

„Máme tady takové pravidlo“ pravil Laoón a nahnul se ke kapitánovi Ró. „Jistě sis všimnul, jaké krásné stvoření se rodí na tomto bohem požehnaném ostrově. Vy všichni si můžete vybrat hned a teď jakoukoliv ženu, kterou uvidíte do východu slunce.“ Kapitán Ró se zadíval na úchvatnou blondýnku, která vrtěla vášnivě zadečkem nad ohněm, mlasknul a zeptal se:

„A co za to?“

„Nic. Jen plním přání obyvatel ostrova. Všichni si přejí cizince do svých postelí, ale nabízím ještě něco speciálního, tedy když vydržíte....“ odmlčel se Laoón.

„Vydržíme co?“ ptal se Ró a koulel očima na všechny ty krásné tvary, co se okolo něj pohupovaly.

Jako by na tuto otázku Laoón čekal a zašeptal tajemně kapitánovi Ró do ucha: „Každý kdo si dnes večer žádnou z žen nevybere, si bude moci za týden vybrat ze skupiny ještě krásnějších žen, než vidíte dnes.“

Většina námořníků nespatřila ve svém životě krásnější ženy, a když slyší slova svého kapitána, tak se jen smějí. Dvě třetiny námořníků si vybírá ještě před úsvitem své ženy, a odcházejí na lóže.

Šestnáct zbylých námořníků po celé dny jen závistivě pozorovalo své druhy a jejich ženy. Uplynul týden a Laoón pořádal další hostinu, ale tentokráte jak slíbil, přišly ženy ještě spanilejší, než námořníci spatřili při první slavnosti.

„U všech démonů a bohů!“ křičí námořníci a rozplývají se nad svou možností. Ti, kteří si již vybrali, si rvou své rezavé vousy.

Král Laoón se nahnul k uchu kapitána Ró zašeptal: „Kdokoliv z vás, který si ještě nevybral ženu a nevybere si ji ani dnes, do úsvitu si bude moci vybírat z ještě půvabnější skupiny žen.“

„Půvabnější? Zasmál se kapitán „ve svém životě jsem neviděl krásnější ženy .... možná jednou ....ale tu už dávno zamotal do svých vrásek čas.“

Všichni námořníci, až na kapitána Ró si vybrali ženu. Nikdo už nechtěl čekat. Tělesný spodek dunivě kvílel a žádal si své.

Za měsíc pořádal král Laoón další hostinu. Ženy, které ten večer přišly, se podobaly spíše bohyním a zdálo se, že se nad zemí vznášejí, že se snad ani země nedotýkají, jak byly spanilé a úchvatné.

Král Laoón se nahnul k uchu kapitána Ró a .....

„Vím!!!“ zařval celý rozrušen kapitán Ró „jen mi pověz jak dlouho!“ Jeho oči se nemohly od té krásy odlepit.

„Rok! Celý rok a potom přijde ta nejkrásnější.“ sliboval Laoón.

Na ostrově se protočily dva roky a nejkrásnější žena ostrova se nahnula přes hranu postele a pravila: „Už dlouho se tě chci na něco zeptat, ale ještě jsem nenašla odvahu....“

„Ptej se na cokoliv, nemám tajemství“ řekl kapitán Ró.

„Jakým způsobem jsi odolal? Jaká síla ti pomohla, že jsi celý rok čekal až na mne?“ ptala se Salima.

„Celý rok jsem prožil v krásném snu plného doufání a naděje. Blouznil jsem, že na mne čeká něco zázračného a krásného a že se to může stát. Ale až když jsem tě poprvé spatřil, poznal jsem, že všechny mé představy o tobě byly jen stínem tvé krásy.

„Ale proč jsi tak smutný?“ položila další otázku Salima.

„I ten nejsladší sen se jednoho dne přejí a člověk shledává jeho neužitečnost a nepraktičnost. Celá tvá bytost je příliš dokonalá. Marně v tobě hledám sebe. Sebe jako bytost hledající a nedokonalou. Jsme si navzájem vzdáleni jako země a hvězdy. Vše co je zatíženo a vytváří stín. V tobě jsem žádný dosud nespatřil.

Jsi nadpozemská a dokonalá. Vím, že lepší už to nemůže být a to co je, se bude neustále opakovat. A taky vím, že své štěstí musím opět ztratit, abych ho mohl dobývat a nalézat znova. Život je změna a změna je život, ale dokonalost je opravdové utrpení.

Už nechci žít v tomto stavu štěstí, které se nemění, které je dokonalé a nedá se k němu už nic přidat. Každá dokonalost je vlastně smrtí.“

Autor: Jakub Kouřil | pátek 2.3.2018 9:57 | karma článku: 9.24 | přečteno: 447x


Další články blogera

Jakub Kouřil

Uhněte paní, jde na mě sra...

Báseň o tom, co se může stát, když to na vás "přijde" a vy s tím už nic nemůžete nadělat. Jinými slovy se podělat.

8.8.2018 v 11:02 | Karma článku: 4.33 | Přečteno: 349 | Diskuse

Jakub Kouřil

Opuštěný bůh

Opuštěný a zapomenutý bůh je schoulen jako had, ležící ve stínu souhvězdí. Jeho domovem se stala nejtemnější sluj. Připadá si jako skomírající fantazie nebo vyhynulý druh. Povzdechl si a pravil: „Být prvním je osudem.“

26.6.2018 v 11:07 | Karma článku: 6.83 | Přečteno: 232 | Diskuse

Jakub Kouřil

Morálka - nejstudenějších ze studených netvorů

Člověk se narodí, je ve stavu totální závislosti a hned je opředen tisíci pavučinami. Pavouci se na něj vrhnou. Táta, máma, sourozenci. Je pevně spoután ještě dříve, než se naučí chodit. Lízači prdelí, učí jak žít. Moralisté.

21.5.2018 v 13:30 | Karma článku: 11.54 | Přečteno: 425 | Diskuse

Jakub Kouřil

Echo močálu

Dva dny jsem nic nejedl ani nepil a nakonec jsem se přes všechny své útrapy dostal k močálu. Voda! I když smrdutá. Žíznící se neptá, jestli by nebylo něco lepšího. Pije a pije a pije.

21.5.2018 v 10:14 | Karma článku: 8.35 | Přečteno: 178 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Klára Hlůžová

O myši, která chtěla být výjimečná

Uprostřed širého pole žila myš, kterou už nebavilo být jednou z mnoha a chtěla se začít od svých kolegyň odlišovat. Stále přemýšlela nad tím, co by mohla dělat jinak a pak jí to došlo.

18.8.2018 v 7:54 | Karma článku: 9.64 | Přečteno: 230 | Diskuse

Pavel Pelán

Fantasy povídka - Konec kariéry

... mýty, báje, pohádky, středověké i nonověké legendy, eposy a dávno zapomenuté vzpomínky na budoucnost.

18.8.2018 v 7:49 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 70 |

Libor Čermák

Inlajnový duch: Zákaz vstupu na bruslích

Čím dál tím více nastávala ta doba, kdy byl Rosťa ve svém bruslení jistější. Už to dávno nebyl jen začátečník, který by se bál rozjet, aby o kus dál nespadl. Teď už na nich byl každou chvíli. A to i na cestě do školy a ze školy.

18.8.2018 v 6:13 | Karma článku: 6.80 | Přečteno: 231 |

Jiří Babor

41

Jen takové malé zamyšlení jak ten čas letí a že žádný z nás nemůže být pořád jako motýlek který se zrovna prodral z kukly. :)

18.8.2018 v 3:49 | Karma článku: 4.87 | Přečteno: 172 | Diskuse

Jakub Dajč

Drama

Dálnice, moře automobilů a pomýlený think tank. Cesta na večírek se tak promění v dechberoucí drama. (Příběh z Ameriky.)

17.8.2018 v 5:31 | Karma článku: 10.63 | Přečteno: 304 | Diskuse
Počet článků 303 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 364

https://www.facebook.com/ozzo.zorba

 

Pokud život nedáme v sázku, nikdy jej nemůžeme vyhrát. 

 





Najdete na iDNES.cz