Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Běh Bongo

4. 03. 2018 15:00:59
Je něco, co vám nemůže vzít ani smrt. Ležím na zemi. Vysílen, ale šťastný. Dokázal jsem to! Čas: Tisíc minut. Prožívám blaženost. Kolik roků jsem trénoval? Pět nebo šest? V hlavě mě šimrá slastný pocit.

Dostávám třas do nohou a prožívám záškuby, jako když vám kladivem bouchají do stehna, ale v hlavě, v hlavě mi hraje slastná hudba. Boží! Dokázal jsem to! Mám takovou radost a v té radosti pozoruji své tělo z výšin, a pokyvuji na ně, jako mocnář pokyvuje na svůj lid, ze kterého čerpá svou sílu a svá vítězství.

Uběhl jsem tisíc metrů stylem Bongo. Tuhle metu jsem měl trvale před očima, ať už byl den nebo noc, jaro nebo zima. Běhával jsem kdykoliv jsem měl chvilku a mohl jsem trénovat prakticky kdekoliv. Dnes jsem běžel téměř sedmnáct hodin, v kuse a bez přestávky a povedlo se! Cítím se báječně.

Ptáte se mne: Jakže? Proč jsem běžel jediný kilometr tolik hodin? Vždyť je to skoro celý den v poklusu! A kde jsem na takový bláznivý nápad vůbec přišel a jestli to není jen žert?

Shodou podivných událostí jsem se ocitnul v japonském vězení. Zdůrazňuji sousloví „podivné události“ a víc se k tomu nechci vyjadřovat. Za co jsem tam seděl a jak dlouho, to vám na sebe nemohu prozradit, ale nebojte se, nejsem žádný násilník ani podvodník, jen jsem hájil svou čest a ... ale to už by byl příběh natolik dlouhý, že už bychom se nedostali k tomu podstatnému, a to k běhání stylem Bongo.

Ve vězení jsem seděl s Akihišitem. Byl to prostý člověk a rybář, který si odpykával trest za to, že lovil ve vodách, ve kterých byl lov přísně zakázán. Japoncům vousy moc nerostou, ale Akihišita ho měl pěkně rostlý a černý a rád se za něj držel. Jeho svalnaté tělo se ve světle lesklo a kysele zapáchalo. Páchnul od všech těch ryb, co jich za svůj život spořádal nebo se o ně otřel. Chobotnice, krevety, kraby a ryby, ze kterých si vybudoval tělo, se postupem času vypařovaly do společné cely, ve které se rozlévala atmosféra slaného pobřeží a chaluh.

Japonci vypočetli, že rýže, kukuřice a hrášek vězňům musí stačit, protože si nic jiného nezaslouží, a taky proto že většinu dne jen proleží a prokoukají do zdi. Vězeňská strava se tedy skládala jen z rýže s kukuřicí nebo byla rýže s hráškem a Akihišita neměl možnost své tělo doplňovat elixírem mořské síly, jak nazýval všechno, co pocházelo ze slané vody a po čem jeho tělo prahlo. Jednou za měsíc byla i mořská řasa Wakame, a to ji Akihišita obřadně přežvykoval a koulel přitom šikmýma očima a vypadal jako japonský drak.

Akihišita potřeboval energii, hodně energie, jeho vášní byl totiž běh a běhal v cele každý den a někdy proběhal i celou noc. Usmíval se úsměvem prostého vesničana a bylo zbytečné mu vysvětlovat, že zatímco běží a užívá si své vášně, nemohu spát. Doktoři i básníci doporučují spát u otevřeného okna, doktoři kvůli čerstvému vzduchu a básníci protože můžete uvidět měsíc a hvězdy a můžete složit třeba báseň, ale když okno nemáte a navíc je v cele běhající a potící se Japonec, nemůžete spát zdravě. Respektive nemohl jsem spát vůbec a tak jsem začal běhat s ním. Řekl jsem si, že ho to třeba přestane bavit, že se moc tlačíme, že si třeba uvědomí, jak je to pro druhého nepříjemné, všechny ty výpary a podupávání a hekání. Nastavím mu zrcadlo a třeba ho to trkne. Ale zatímco jsem běhal a nastavoval na japonského býka svou hruď, japonský býk trknul do mne. Běhání mne chytlo a stalo se mou vášní.

A co je tak skvělého na běhání ve vězeňské cele? Právě to, že to funguje. Běhání mi dodalo pocit svobody a po takovém běhu jsem se cítil příjemně unavený. Mohl jsem běhat, i když jsem byl zavřený a problémy se spaním skončily.

Uprostřed cely, tak jak jen to prostor umožňoval, nakreslil Akihišita bílou křídou kruh, a po tom kruhu běhal a já běhal s ním. Chvíli jsem dýchal na záda já jemu a chvíli on mě, podle toho kdo se na koho zrovna lepil. Nepředbíhali jsme se. Stačilo jen přibrzdit nebo přidat. Bongo jak jej Akihišita nazýval, se běží tepem jeden metr za jednu minutu a jeden okruh nás vyšel na dvě minuty.

Když vám nezáleží na čase, nespěcháte, uvolníte se, čas hraje pro vás. Udržujete stejné tempo a čas plyne, a čím ho odteče více, tím více uběhnete, zestárnete, zesílíte ... stačí si vybrat, na co zrovna člověk myslí. Já při běhání nemyslím na nic. Když v hlavě nemám jedinou myšlenku, nemám v ní ani starosti. Nemyslím na nic, jen běžím a udržuji tempo. Je to příjemný a osvobozující pocit. Běhávali jsme i pozpátku, ráno se běhalo doprava a v noci zásadně vlevo.

Odkroutil jsem si nespravedlivý trest, který byl na mne naložen, ale měl jsem svůj osobní rekord! Šestisetmetrovou vzdálenost stylem Bongo. Dokázal jsem běžet celých deset hodin! Z Japonska jsem odlétal v lepší kondici, než když jsem se poprvé svou nožkou dotknul japonské půdy, a v letadle, které mě neslo zpět do vlasti, mě ty nožky svrběly a tak jsem si chodíval na chodbičku před záchody dávat půlhodinové Bongo a děkoval za skvělé podmínky, bez kterých bych takovýmto způsobem běhat nikdy nedokázal.

Někdo prožije svůj život v poklusu, jiný v trysku a někdo jej prospí nebo proleží, záleží na každém z nás, jak se k této záhadě, kterou nazýváme životem, postaví. Co nám připadá jako neštěstí, může nabýt zcela jiné geometrie. Vše záleží, pod jakým úhlem se na věc díváme.

A proč tedy kilometr? Proč ta délka? Nevím, snad je to tím, že kilometr je něco jako meta. Člověk potřebuje v životě nějaký cíl, o který by opřel svou existenci, aby to nevypadalo hloupě, že jen tak prožil svůj život a nic nedokázal. Teď mě napadá, když už je meta jednoho tisíce metrů proražena ...že bych ... kdybych pořádně trénoval, dokázal uběhnout Bongem dva.

Jemně se zachvěju ... můžu přece trénovat kdekoliv.

Autor: Jakub Kouřil | neděle 4.3.2018 15:00 | karma článku: 5.80 | přečteno: 141x


Další články blogera

Jakub Kouřil

Uhněte paní, jde na mě sra...

Báseň o tom, co se může stát, když to na vás "přijde" a vy s tím už nic nemůžete nadělat. Jinými slovy se podělat.

8.8.2018 v 11:02 | Karma článku: 4.33 | Přečteno: 349 | Diskuse

Jakub Kouřil

Opuštěný bůh

Opuštěný a zapomenutý bůh je schoulen jako had, ležící ve stínu souhvězdí. Jeho domovem se stala nejtemnější sluj. Připadá si jako skomírající fantazie nebo vyhynulý druh. Povzdechl si a pravil: „Být prvním je osudem.“

26.6.2018 v 11:07 | Karma článku: 6.83 | Přečteno: 232 | Diskuse

Jakub Kouřil

Morálka - nejstudenějších ze studených netvorů

Člověk se narodí, je ve stavu totální závislosti a hned je opředen tisíci pavučinami. Pavouci se na něj vrhnou. Táta, máma, sourozenci. Je pevně spoután ještě dříve, než se naučí chodit. Lízači prdelí, učí jak žít. Moralisté.

21.5.2018 v 13:30 | Karma článku: 11.54 | Přečteno: 425 | Diskuse

Jakub Kouřil

Echo močálu

Dva dny jsem nic nejedl ani nepil a nakonec jsem se přes všechny své útrapy dostal k močálu. Voda! I když smrdutá. Žíznící se neptá, jestli by nebylo něco lepšího. Pije a pije a pije.

21.5.2018 v 10:14 | Karma článku: 8.35 | Přečteno: 178 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Klára Hlůžová

O myši, která chtěla být výjimečná

Uprostřed širého pole žila myš, kterou už nebavilo být jednou z mnoha a chtěla se začít od svých kolegyň odlišovat. Stále přemýšlela nad tím, co by mohla dělat jinak a pak jí to došlo.

18.8.2018 v 7:54 | Karma článku: 9.64 | Přečteno: 230 | Diskuse

Pavel Pelán

Fantasy povídka - Konec kariéry

... mýty, báje, pohádky, středověké i nonověké legendy, eposy a dávno zapomenuté vzpomínky na budoucnost.

18.8.2018 v 7:49 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 70 |

Libor Čermák

Inlajnový duch: Zákaz vstupu na bruslích

Čím dál tím více nastávala ta doba, kdy byl Rosťa ve svém bruslení jistější. Už to dávno nebyl jen začátečník, který by se bál rozjet, aby o kus dál nespadl. Teď už na nich byl každou chvíli. A to i na cestě do školy a ze školy.

18.8.2018 v 6:13 | Karma článku: 6.80 | Přečteno: 231 |

Jiří Babor

41

Jen takové malé zamyšlení jak ten čas letí a že žádný z nás nemůže být pořád jako motýlek který se zrovna prodral z kukly. :)

18.8.2018 v 3:49 | Karma článku: 4.87 | Přečteno: 172 | Diskuse

Jakub Dajč

Drama

Dálnice, moře automobilů a pomýlený think tank. Cesta na večírek se tak promění v dechberoucí drama. (Příběh z Ameriky.)

17.8.2018 v 5:31 | Karma článku: 10.63 | Přečteno: 304 | Diskuse
Počet článků 303 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 364

https://www.facebook.com/ozzo.zorba

 

Pokud život nedáme v sázku, nikdy jej nemůžeme vyhrát. 

 





Najdete na iDNES.cz