Černá mamba
Pečuji o krajty, kobry, různé zmije a chřestýše dokonce mám i mořského korálovce. Celé dny dokážu jen tak prosedět a dívat se na své miláčky.
Moje vášeň zažehlo setkání s užovkou obojkovou. O hadech jsem měl tehdy jen povrchní informace a tak není divu, že jsem se při setkání vylekal. Hadí oči se divoce leskly a metaly blesky. Vykrojený jazyk nebezpečně vylézal ven. Pamatuji si, že i přes velký strach, který ve mně byl, jsem měl divokou touhu si hada pohladit a přejet mu rukou po kroutícím se těle.
Ach, ta rozkoššš. Pokud něco není nebezpečné, pak to není ono. Pocit si hada pohladit a polaskat jej ve mně rezonoval, až do chvíle kdy jsem si koupil svého prvního hada. Jednalo se o neškodný druh, bez jedovatých zubů.
Hady hladím dodnes a to jedovaté a pořád se nemůžu nabažit z toho zvláštního pocitu, který člověka přibližuje k něčemu tak záhadnému, jako je smrt. Stačí jedno kousnutí a ... a proto ve svém domě nemám žádnou protilátku.
V Africe roste květina, která je velice podobná naši pomněnce. Jde o velmi citlivou a útlou rostlinky, která je náročná na volný prostor. Za normálních okolností by byla překryta bez milosti ostatními rostlinami a velmi rychle zašla.
Na svou obranu si proto vyrábí jedovaté sloučeniny fluoru, který je při dešti splavován ke kořínkům sousední vegetace.
A protože sousedé nejsou vybaveni žádnou vhodnou protilátkou, která by byla schopna jed zneškodnit; postupně hynou. Jen útlá rostlinka zůstává na místě bez poškození a nikoho, kdo se s ní setká, by nenapadlo, o jak velkého zabijáka jde.
Tak je to i s hadím jedem. Ten působí prostřednictvím inhibitorů enzymů, které v organismu vyřadí určité procesy a obsadí jejich aktivní centrum. Zalepí most, po kterém se předává kyslík do krve a člověk se udusí. Různé jedy útočí na různá centra, ale v zásadě všechny hadí enzymy fungují jen po určitou dobu; několik minut. Tato doba však stačí na to, aby se kořist udusila anebo byla zcela paralyzována. Může také zemřít šokem, což pokládám za ošklivou smrt.
Jednoho dne, při běžném úklidu ve svém hadím království, se mi stalo něco velmi nepříjemného. Ucítil jsem hadí kousnutí nad kotníkem. Škubl jsem sebou a uviděl černou mambu, která se plazila rychle pryč, jakoby si uvědomila, co provedla a plazila se stočit na hanbu.
Bez protijedu mi zbývalo jen několik minut života. Co jsem mohl dělat? Protilátku jsem neměl, a volat pomoc, na to nebyl čas.
Lehl jsem si pomalu na zem a čekal jsem na smrt.
Při čekání jsem si vzpomněl na článek v novinách o tom, že v Indii existují lidé, kteří se pro diváky nechávají za peníze uštknout jedovatou kobrou. V průběhu svého života se stali tito „kobraři“ tak si říkají, imunními. Za tučný příplatek se nechávají kousnout i do krku, ale to už je opravdu nebezpečné a jde jim o život.
Viděl jsem trochu rozostřeně a pociťoval podivné záškuby, které vycházely z místa uštknutí, a které se rozlévaly jako vlnobití po celém mém těle. Byl to takový horký a kymácivý pocit. Velmi těžko se to k něčemu přirovnává.
Asi po dvou minutách jsem se začal dusit. Nemohl jsem dýchat a silně jsem se potil. V tomto kritickém okamžiku mi po břiše prolézal Bonifác. Je to had, který sice dovede pěkně kousnout, ale jinak je neškodný a já si uvědomil, že to byl on, který mně kousl.
Okamžitě se mi ulevilo a já cítil, jak se mi plíce nafukují jako balón, kterým pomalu přistávám opět na zemi. Potom jsem vstal. Točila se mi ještě hlava, moje chůze se podobala vrávoravému pohybu na lodi, nad kotníkem mě uštknutí pálilo, ale jinak jsem se cítil v pořádku. Rozhodně jsem neumíral.
Černou mambu i Bonifáce jsem vrátil na svá místa, a odjel jsem do nemocnice.
Jaké bylo mé překvapení, když jsem se dozvěděl, že mně nekousnul Bonifác, ale africká černá mamba! Nasadili mi protilátky, ale to už bylo zbytečné. Když o tom teď přemýšlím, tak kdyby se na scéně neobjevil Bonifác, už bych byl pravděpodobně mrtev.
Děkuji ti Bonifáci za záchranu života.
Jakub Kouřil
Cinkání
Nebus, který byl menší než kamínek do zapalovače, se řítil rychlostí supernovy z pravé části vesmíru...
Jakub Kouřil
Talíř a myška
Kočka se otřela na stole o porcelánový talíř. Ten spadl a rozbil se. Jeden ze střepů se zakutálel až k překvapené myšce. V jeho středu se objevily oči a talíř promluvil.
Jakub Kouřil
O stromu a housence
„Jau, to bolí! Pane, mohl byste mě přestat jíst?“ zanaříkal strom. "Přestat papat? Vy jste se asi zbláznil!"
Jakub Kouřil
Borovicový spor
Na malém kopečku rostly dvě borovice. Byly stejně vysoké i stejně staré. Jedna rostla na východní straně, druhá na západní.
Jakub Kouřil
Buddha a motýl
Motýlí křídla v odstínech ocelové modré a něžného zlata, tancovala v jemném vánku, jako by vzduchem nesla, šepoty moudrosti.
Jakub Kouřil
Motýl a mnich
V klidné zahradě kolem stromu Bodhi, kde kdysi Buddha dosáhl osvícení, poletoval po květech nezbedný motýl jménem Bzuk. S křídly v křiklavé růžové a zelené, měl pověst lumpa v království hmyzu.
Jakub Kouřil
Reportáž ze Saudské Arábie
Z výšky deseti kilometrů jsem pozoroval tvář pouště, a zatímco jsem se kochal, přerušila mě letuška otázkou: „Quzi nebo Maklubu?“ vypadala jako z pohádky o Šeherezádě. Černé vlasy, tmavé oči, čokoládová pleť...
Jakub Kouřil
Trpělivost růže přináší
Stál tam ..............................................................................................
Jakub Kouřil
Vegetariáni mají na můj záchod zákaz
Už mně štvaly Petrovy řeči o tom, jak je vegetariánská strava bez pořádných proteinů a jak je při takové dietě člověk neduživý a slábne.
Jakub Kouřil
Duch Paduch
Představte si, že jste nesmrtelní a k tomu, máte přidáno ještě věčné zdraví, mládí, sílu, moc a slávu, a k tomu spoustu peněz...
Jakub Kouřil
Rukavice
Je zima a mráz a tak člověk nosí rukavice. V hospodě blízko parku jsem ztratil pravou a bez rukavic na mraze mi zebou ruce a tak jsem si koupil nový pár...
Jakub Kouřil
Ukradený Beethovenův klavír
V Praze Na Kampě jsem si vychutnával nejenom plzeň, ale i šplouchání Vltavy. Na terase prázdné hospůdky ukazovaly hodiny devět ráno. Ještě jsem nedopil ani první pivko a ke stolu přímo naproti usedl rozložitý pán...
Jakub Kouřil
Lampión
Jako chlapec jsem plul na zaoceánské lodi a moc se mi líbila modrá vlajka. Byla na tom nejvyšším místě lodi, na stožáru. Myslím si, že místa, která jsou nízko, nejsou tak pěkná.
Jakub Kouřil
Dub a žebrák
Týden mohutně pršelo a z lesní půdy se stala bažinatá past. Podmáčené stromy padaly k zemi jako sirky. Nedaleko vesnice, kousek od cesty zapadl do obnažených kořenů místní žebrák.
Jakub Kouřil
Bůh, Závist a Anihilace
V době kdy Bůh rozsvěcoval vesmír a vytvářel hvězdy a planety, přilétla Závist a pískla zlostí.......
Jakub Kouřil
Srdce vladaře (pohádka)
Žil byl mocný vladař. Jmenoval se TULIKULA a v den zimního slunovratu, kdy je noc nejdelší se králi narodila trojčata. Do království tří jezer zasáhlo velké štěstí, neboť mělo zajištěno pokračování svého rodu.
Jakub Kouřil
Dobrodružství ostravského bezdomovce pana Rozehnala
Říká se, že první zima na ulici bývá ta nejhorší. Potvrdí vám to každý, kdo to přežil. Krabicové víno za 40,- Kč. udělá bezdomovci ohromnou radost a rozváže jazyk. K napsání příběhu mne inspiroval jeden zvláštní bezdomovec.
Jakub Kouřil
Nejrychlejší kůň
Pohádka o králi a smrťákovi. .........................................................................
Jakub Kouřil
Socialismus byl v tom lepší
Vrchní prchni, Což takhle dát si špenát, Jak utopit Dr. Mráčka, „Pane, vy jste vdova!“ Baron Prášil, Arabela, Kdo chce zabít Jessii? Dívka na koštěti, Srdečný pozdrav ze Zeměkoule, Muž z prvního století...
Jakub Kouřil
Dveře
Satum se převaloval v posteli a nemohl usnout. Obchod místo toho, aby peníze rozmnožoval, tak je polykal. K tomu všemu byla žena rozmrzelá a podrážděná a v takové atmosféře se těžko žije.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 369
- Celková karma 10,15
- Průměrná čtenost 486x