Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Černá mamba

5. 03. 2018 12:57:52
Od útlého mládí se zajímám jen o hady. Stali se mou vášní. Ve svém domě jich mám desítky různých tvarů a barev. Ve skleněných klecích chovám přátelské hady, se kterými se člověk může mazlit, i nebezpečné, se kterými si hrát nelze.

Pečuji o krajty, kobry, různé zmije a chřestýše dokonce mám i mořského korálovce. Celé dny dokážu jen tak prosedět a dívat se na své miláčky.

Moje vášeň zažehlo setkání s užovkou obojkovou. O hadech jsem měl tehdy jen povrchní informace a tak není divu, že jsem se při setkání vylekal. Hadí oči se divoce leskly a metaly blesky. Vykrojený jazyk nebezpečně vylézal ven. Pamatuji si, že i přes velký strach, který ve mně byl, jsem měl divokou touhu si hada pohladit a přejet mu rukou po kroutícím se těle.

Ach, ta rozkoššš. Pokud něco není nebezpečné, pak to není ono. Pocit si hada pohladit a polaskat jej ve mně rezonoval, až do chvíle kdy jsem si koupil svého prvního hada. Jednalo se o neškodný druh, bez jedovatých zubů.

Hady hladím dodnes a to jedovaté a pořád se nemůžu nabažit z toho zvláštního pocitu, který člověka přibližuje k něčemu tak záhadnému, jako je smrt. Stačí jedno kousnutí a ... a proto ve svém domě nemám žádnou protilátku.

V Africe roste květina, která je velice podobná naši pomněnce. Jde o velmi citlivou a útlou rostlinky, která je náročná na volný prostor. Za normálních okolností by byla překryta bez milosti ostatními rostlinami a velmi rychle zašla.

Na svou obranu si proto vyrábí jedovaté sloučeniny fluoru, který je při dešti splavován ke kořínkům sousední vegetace.

A protože sousedé nejsou vybaveni žádnou vhodnou protilátkou, která by byla schopna jed zneškodnit; postupně hynou. Jen útlá rostlinka zůstává na místě bez poškození a nikoho, kdo se s ní setká, by nenapadlo, o jak velkého zabijáka jde.

Tak je to i s hadím jedem. Ten působí prostřednictvím inhibitorů enzymů, které v organismu vyřadí určité procesy a obsadí jejich aktivní centrum. Zalepí most, po kterém se předává kyslík do krve a člověk se udusí. Různé jedy útočí na různá centra, ale v zásadě všechny hadí enzymy fungují jen po určitou dobu; několik minut. Tato doba však stačí na to, aby se kořist udusila anebo byla zcela paralyzována. Může také zemřít šokem, což pokládám za ošklivou smrt.

Jednoho dne, při běžném úklidu ve svém hadím království, se mi stalo něco velmi nepříjemného. Ucítil jsem hadí kousnutí nad kotníkem. Škubl jsem sebou a uviděl černou mambu, která se plazila rychle pryč, jakoby si uvědomila, co provedla a plazila se stočit na hanbu.

Bez protijedu mi zbývalo jen několik minut života. Co jsem mohl dělat? Protilátku jsem neměl, a volat pomoc, na to nebyl čas.

Lehl jsem si pomalu na zem a čekal jsem na smrt.

Při čekání jsem si vzpomněl na článek v novinách o tom, že v Indii existují lidé, kteří se pro diváky nechávají za peníze uštknout jedovatou kobrou. V průběhu svého života se stali tito „kobraři“ tak si říkají, imunními. Za tučný příplatek se nechávají kousnout i do krku, ale to už je opravdu nebezpečné a jde jim o život.

Viděl jsem trochu rozostřeně a pociťoval podivné záškuby, které vycházely z místa uštknutí, a které se rozlévaly jako vlnobití po celém mém těle. Byl to takový horký a kymácivý pocit. Velmi těžko se to k něčemu přirovnává.

Asi po dvou minutách jsem se začal dusit. Nemohl jsem dýchat a silně jsem se potil. V tomto kritickém okamžiku mi po břiše prolézal Bonifác. Je to had, který sice dovede pěkně kousnout, ale jinak je neškodný a já si uvědomil, že to byl on, který mně kousl.

Okamžitě se mi ulevilo a já cítil, jak se mi plíce nafukují jako balón, kterým pomalu přistávám opět na zemi. Potom jsem vstal. Točila se mi ještě hlava, moje chůze se podobala vrávoravému pohybu na lodi, nad kotníkem mě uštknutí pálilo, ale jinak jsem se cítil v pořádku. Rozhodně jsem neumíral.

Černou mambu i Bonifáce jsem vrátil na svá místa, a odjel jsem do nemocnice.

Jaké bylo mé překvapení, když jsem se dozvěděl, že mně nekousnul Bonifác, ale africká černá mamba! Nasadili mi protilátky, ale to už bylo zbytečné. Když o tom teď přemýšlím, tak kdyby se na scéně neobjevil Bonifác, už bych byl pravděpodobně mrtev.

Děkuji ti Bonifáci za záchranu života.

Autor: Jakub Kouřil | pondělí 5.3.2018 12:57 | karma článku: 13.54 | přečteno: 591x


Další články blogera

Jakub Kouřil

Uhněte paní, jde na mě sra...

Báseň o tom, co se může stát, když to na vás "přijde" a vy s tím už nic nemůžete nadělat. Jinými slovy se podělat.

8.8.2018 v 11:02 | Karma článku: 4.33 | Přečteno: 349 | Diskuse

Jakub Kouřil

Opuštěný bůh

Opuštěný a zapomenutý bůh je schoulen jako had, ležící ve stínu souhvězdí. Jeho domovem se stala nejtemnější sluj. Připadá si jako skomírající fantazie nebo vyhynulý druh. Povzdechl si a pravil: „Být prvním je osudem.“

26.6.2018 v 11:07 | Karma článku: 6.83 | Přečteno: 232 | Diskuse

Jakub Kouřil

Morálka - nejstudenějších ze studených netvorů

Člověk se narodí, je ve stavu totální závislosti a hned je opředen tisíci pavučinami. Pavouci se na něj vrhnou. Táta, máma, sourozenci. Je pevně spoután ještě dříve, než se naučí chodit. Lízači prdelí, učí jak žít. Moralisté.

21.5.2018 v 13:30 | Karma článku: 11.54 | Přečteno: 425 | Diskuse

Jakub Kouřil

Echo močálu

Dva dny jsem nic nejedl ani nepil a nakonec jsem se přes všechny své útrapy dostal k močálu. Voda! I když smrdutá. Žíznící se neptá, jestli by nebylo něco lepšího. Pije a pije a pije.

21.5.2018 v 10:14 | Karma článku: 8.35 | Přečteno: 178 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Klára Hlůžová

O myši, která chtěla být výjimečná

Uprostřed širého pole žila myš, kterou už nebavilo být jednou z mnoha a chtěla se začít od svých kolegyň odlišovat. Stále přemýšlela nad tím, co by mohla dělat jinak a pak jí to došlo.

18.8.2018 v 7:54 | Karma článku: 9.64 | Přečteno: 230 | Diskuse

Pavel Pelán

Fantasy povídka - Konec kariéry

... mýty, báje, pohádky, středověké i nonověké legendy, eposy a dávno zapomenuté vzpomínky na budoucnost.

18.8.2018 v 7:49 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 70 |

Libor Čermák

Inlajnový duch: Zákaz vstupu na bruslích

Čím dál tím více nastávala ta doba, kdy byl Rosťa ve svém bruslení jistější. Už to dávno nebyl jen začátečník, který by se bál rozjet, aby o kus dál nespadl. Teď už na nich byl každou chvíli. A to i na cestě do školy a ze školy.

18.8.2018 v 6:13 | Karma článku: 6.80 | Přečteno: 231 |

Jiří Babor

41

Jen takové malé zamyšlení jak ten čas letí a že žádný z nás nemůže být pořád jako motýlek který se zrovna prodral z kukly. :)

18.8.2018 v 3:49 | Karma článku: 4.87 | Přečteno: 172 | Diskuse

Jakub Dajč

Drama

Dálnice, moře automobilů a pomýlený think tank. Cesta na večírek se tak promění v dechberoucí drama. (Příběh z Ameriky.)

17.8.2018 v 5:31 | Karma článku: 10.63 | Přečteno: 304 | Diskuse
Počet článků 303 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 364

https://www.facebook.com/ozzo.zorba

 

Pokud život nedáme v sázku, nikdy jej nemůžeme vyhrát. 

 





Najdete na iDNES.cz