Na hřbetě tygra

16. 03. 2018 7:45:47
Tak vy tvrdíte, že jste jel na divokém tygru? Ptá se udiveně novinář a kouká na pana Johonsona, a přitom si utírá zpocené čelo. Slunce v jižní Indii dovede v únoru rozpálit i golfový míček. "Ano." Pravil lovec.

„Ano“ Pravil lovec. „Ale nestalo se to tak, že jsem na tygra pískl, on přiběhl jako pes a začal mi lízat nožky. Tygr je nebezpečná šelma, která žije v zeleném pekle. Miluji džungli. Vy se divočiny bojíte, ale pro mě je to domov. Celé dětství jsem strávil s otcem na lovu. Vařili jsme si, co jsme ulovili a usínali s noži v ruce. Byla to doba plná napětí a dobrodružství. Asi v mých deseti letech otce zašlápl rozzuřený slon. Úplně ho rozmačkal. Nemohl jsem nic dělat. Ale naštěstí jsem se za pět let v džungli naučil všemu, co ovládal můj nebohý otec."

„Jak jste naložil s tělem? Pochoval jste jej?“ ptal se novinář.

„Tělo jsem nechal tam, kde zůstalo ležet, ale hlavu jsem od těla odříznul a později vsunul do dutiny stromu. Tělo si démoni berou, je to jejich podíl, ale hlava zůstává duchu pralesa. Tak jsem se to naučil od otce. Takový je zákon džungle.“

„Co vaše matka? Proč nežila s vámi v pralese?“

„Matka umřela při porodu mého nenarozeného bratra. Nemohl jsem nic dělat. Otec byl na návštěvě u kmene Hurunu. Pamatuji si jen na matčiny modré oči, které se dívaly vzhůru do oblak, jako by hledaly důvod, proč musí takto trpět. Když se otec po několika dnech vrátil, neřekl ani slovo. Vzal pušku, batoh a zapálil chatrč i s tělem mámy (bez hlavy). Odešli jsme do pralesa.

V zeleném ohni jsem žil sám. Mými společníky byli ptáci, stromy a zvířata. Ráno jsem se probouzel s nožem v ruce a v noci s nožem uléhal. Neměl jsem strach, bylo to tak přirozené, jako když si nazouváte boty, před tím, než někam jdete. Byl jsem více zvířetem, než člověkem a možná proto, jsem mohl poznat Samuela (tygra). Při našem prvním seznámení jsme se řádně očichali, zírali jsme na sebe; nikdo neměl strach.

Když máte strach, zvíře jej vycítí a zaútočí na vás. To je zákon džungle. Před divokou šelmou neskryjete ani vlnku emoce. Vše je jasné, průhledné a čiré. Každý záchvěv nepřátelské vibrace je okamžitě detekován. Díval jsem se Samuelovi do očí, a on se díval do mých. Nepřemýšlel jsem, jen jsem byl magicky přitahován k jeho výrazu a síle. Možná, že pociťoval něco podobného, neboť jsme na sebe takto koukali dlouze a možná, že šlo jen o okamžik, ale to já nemohu posoudit. Pro mě to byla věčnost, ve které se rozhodovalo o mém dalším osudu, a o osudu Samuela. Byl jsem připraven k výstřelu.

Tygr ke mně přistoupil a začal mě očichávat. Jeho pach mě štípal do nosu, ale nebylo to nepříjemné. Zvířecí pižmo je na lidský čich příliš výrazné. Tedy než si zvyknete. První dojem je vždy zásadní. Buďto si voníte nebo ne. V pralese neexistují kompromisy, tak jako v civilizační džungli. Pravidla jsou stálá a nemění se. Seznamovací rituál byl zakončen oblíznutí pušky, kterou jsem svíral v ruce. Potom Samuel několika skoky zmizel v zelené houštině.

Jednoho rána cítím, jak do mě něco dloube. Otevřu oči a nad sebou mám Samuela. Vypadalo to, jako by mi chtěl něco říct. V těchto situacích je nejlépe, když nepřemýšlíte. Prostě uděláte to, co musíte. Zabodnul jsem nůž do země a sedl si na sametový tygří hřbet.

Svaly šelmy se podobaly tvrdším polštářům. Byly pevné, ale netlačily. Hříva, za kterou jsem se držel, byla příjemná na dotek a trochu lepkavá. Když se Samuel odrazil od země, vnímal jsem tygří pohyby jako bych to byl já, kdo skáče a běží džunglí. Stal jsem se tygrem. Překvapilo mne, jak tiše jsem se pohyboval. Jak jemně našlapoval a proplouval mezi keři a stromy, aniž bych zavadil o jedinou větévku. Jako bych procházel prostorem bez těla.“

„Jak dlouho jste se na tygru vozil?“ Ptal se novinář.

„Když už jste jednou na hřbetě tygra, nikdy na to nezapomenete a je jedno, jestli jste se tam udržel půl minuty nebo půl hodiny. Takový je zákon džungle."

„Nádherné,“ tiše hlesl novinář. „Kéž by každý z nás potkal svého tygra.“

„Každý máme svého vnitřního tygra." pravil lovec.

"Jak jej nalézt?"

"Musí se kopat, rýt, spouštět se do hlubin nitra. Tam se nachází klenot všech klenotů. Svoboda.“

Autor: Jakub Kouřil | pátek 16.3.2018 7:45 | karma článku: 9.27 | přečteno: 214x

Další články blogera

Jakub Kouřil

Borovicový spor

Na malém kopečku rostly dvě borovice. Byly stejně vysoké i stejně staré. Jedna rostla na východní straně, druhá na západní.

27.3.2024 v 6:32 | Karma článku: 13.25 | Přečteno: 281 | Diskuse

Jakub Kouřil

Reportáž ze Saudské Arábie

Z výšky deseti kilometrů jsem pozoroval tvář pouště, a zatímco jsem se kochal, přerušila mě letuška otázkou: „Quzi nebo Maklubu?“ vypadala jako z pohádky o Šeherezádě. Černé vlasy, tmavé oči, čokoládová pleť...

27.2.2024 v 13:11 | Karma článku: 18.44 | Přečteno: 429 | Diskuse

Jakub Kouřil

Trpělivost růže přináší

Stál tam ..............................................................................................

13.2.2024 v 3:31 | Karma článku: 8.20 | Přečteno: 153 | Diskuse

Jakub Kouřil

Vegetariáni mají na můj záchod zákaz

Už mně štvaly Petrovy řeči o tom, jak je vegetariánská strava bez pořádných proteinů a jak je při takové dietě člověk neduživý a slábne.

25.1.2024 v 4:13 | Karma článku: 19.96 | Přečteno: 699 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Alena Bures

Recenze - Martina Boučková: Šílená babička

Rodiče si nevybereš. Ale to koneckonců ani děti. A mít mírně šílenou matku je někdy k vlastnímu zešílení, ale někdy....

28.3.2024 v 17:24 | Karma článku: 6.88 | Přečteno: 100 | Diskuse

Miroslav Pavlíček

O fotbalových legendách, paní Štěpánkové a pomíjivosti

Kdybych se narodil před sto lety... No, abych řekl pravdu, někdy mám pocit, že se tak opravdu stalo.

27.3.2024 v 12:58 | Karma článku: 14.48 | Přečteno: 197 | Diskuse

Iva Marková

Ženy

....................................................................................................

26.3.2024 v 22:53 | Karma článku: 9.52 | Přečteno: 197 | Diskuse

Marek Ryšánek

Způsobem bytí byl roven Bohu - Květná neděle.

Lidské dějiny jsou plné příkladů nejrůznějších vládců a vůdců. Ti ovládáni ctižádostí rozpoutávali války, štvali lidi proti sobě. Mysleli, že jim to přinese štěstí, věčnou slávu. Zůstali po nich statisíce, miliony mrtvých.

26.3.2024 v 20:23 | Karma článku: 4.96 | Přečteno: 131 | Diskuse

Jana Péťová

Fluktuace každodennosti

Fluktuace každodennosti - Proměnlivost. Nepředvídatelnost. Dynamika. Rozmanitost. Odlesky radosti překvapení a lásky. Nástrahy a výzvy.

26.3.2024 v 11:08 | Karma článku: 11.09 | Přečteno: 192 | Diskuse
Počet článků 345 Celková karma 13.84 Průměrná čtenost 322

LUXUS NEMÁ STROP, TAK JAKO BÍDA NEMÁ SVÉ DNO. 

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...