Rozpouštím se ve svém štěstí ...
Mám pocit nadpozemskosti, jako by gravitace, která mě drží při zemi přestala fungovat. Vznáším se unášen vlahým větrem hojnosti a radosti. Točím se, omámen svým štěstím, a dopadám měkce na zem.
Probouzím se a otevírám oči.
Ne!
Žádný pytlík na stole neleží a vím, že ho nenajdu ani pod postelí. Podívám se na své ruce, ve kterých jsem svíral blýskavé kamínky a pomyslím si,
že i drahokamy maj svou filosofii a nepřicházejí ke každému bláznu, který o nich sní.