Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Hlinožrout

22. 03. 2018 11:30:15
Jsem největším a nejtěžším. Jsem líný. Jen papám a už vůbec se mi nechce vstávat. Pojídám půdu, protože té je všude spousta. Nemusím se vůbec hýbat. Stačí si jen rýpnout a už mám kousek hromádky v puse.

Mňam. Jak je dobrá a jak je každé sousto jiné. Někdy hořké jindy sladkokyselé, támhle kousek, ode mne jsem si vyrýpnul trochu sladkého. Toto mě nikdy neomrzí. Jen žrát a žrát a žrát a válet se a válet.

Ano, to jsem ještě neprozradil, já se jen převaluji. Ze strany na stranu jako sud, někdy jednu jindy i více otoček. Takto se přesunuji od jedné bašty k další.

Když narazím na kámen, jednoduše se odkoulím trochu dále, a když to nejde, tak se válím zpět. Hlíny je dost všude. Když prší, tak to je papačka! Mazlavé bláto je delikatesa!

Ftpfuj! Co se mi to dostalo do tlamičky? Papírek. Text je rozmazaný, ale zkusím to. Stejně teď trávím spapané bahínko, je teplé a příjemně mě zahřívá.

Text z papírku:
Dnes jsem si stoupnul na váhu a řekl jsem si, že už nebudu jíst. Šel jsem se podívat do zrcadla a spatřil tlusté tělo, plné záhybů, meandrů a kružnic.
Kolem očí vidím zařezané kruhy, a pod nimi tmavé pytle plné únavy.

Záplaty ve formě vitaminových tabletek, pétanque, procházky se psem ... vůbec nepomáhají.

Řítím se jako vozataj, před sebou pět chutí, které mě táhnou tryskem vpřed. Sladká, Hořká, Kyselá, Slaná a Umami, ta divoška, přes kterou vnímám mastnotu, tu sladkou dráždivost. Ve víru varieté chutí přeskakuji jako cirkusák z jedné chutě na druhou a polykám jedno jídlo za druhým; po tuctech.

Propadám se do hlubin rozkoše, kde příliv slin zvláčňuje dobrůtky a dodává jim na optimální dráždivosti.

Rozkoš se mi rozpouští na patře, a já samojediný si určuji, do jakých pater, do jakých výšin ji mám vpustit; z jakých chuťových pohárků si naberu trochu té rozkoše. Vše promísit s další dávkou slin a šup; polykám tu hradbu slasti, která do mne padá a zanechává za sebou nesmazatelnou stopu závislosti. Zákon sytosti jako by platil pouze na pár okamžiků.

Po každém soustě dostávám okamžitě chuť na další a další a ještě další.

Už dost!

Smažené buráky, solené lupínky, pražené mandle...

Ne! Už dávno nejsem pánem ve svém domě.
Už se neovládám! Stal jsem se marionetou, visící na šňůrách chutí. Už to nejsem dávno já, který tahá za páku osudu. Škubu se v osidlech své závislosti; na všem dobrém co se dá sníst.

Jdu ven, váhu házím do popelnice a cestou zpět si kupuji pytlík solených buráků a tabulku čokolády.

Hlasujte ve finále Blogera roku

Autor: Jakub Kouřil | čtvrtek 22.3.2018 11:30 | karma článku: 4.51 | přečteno: 265x


Další články blogera

Jakub Kouřil

Kdo kouří, nepochopil funkci plic

Věta jak z mramoru: Kdo kouří, nepochopil funkci plic. Kdo zná, jak fungují plíce? Vdechneme dým jako opium, a dostáváme se do božské zahrady (klidu). Kouříme, a je nám skvěle. Plíce jsou obrovskou možností.

22.4.2018 v 13:16 | Karma článku: 11.37 | Přečteno: 524 | Diskuse

Jakub Kouřil

Epidemie obezity

Moderní člověk je moderní právě v tom, že si nevyráží dobrovolně zuby, aby svá ústa osadil zlatem. Nevtlouká do sebe dřevěné klíny. Znetvořuje se sofistikovaně. Zakulacuje se.

20.4.2018 v 12:03 | Karma článku: 11.18 | Přečteno: 399 | Diskuse

Jakub Kouřil

Posmrtné masky

Muška se třepotá. Uvězněna v pavoučí síti. Nechce umřít. Chce pryč z lepkavých chapadel. Pavouk soustředěně pozoruje mouchu osmi očima. Přemýšlí.

19.4.2018 v 12:20 | Karma článku: 6.06 | Přečteno: 166 | Diskuse

Jakub Kouřil

Plesnivá lebka v trávě

Nevěděl jsem, že i kost může plesnivět. Nahýbám se nad zelenou lebku a hledím do míst, kde bývaly oči. Temné ovály říkají víc, než oči. Blížím se na velikost stébla trávy.

17.4.2018 v 13:15 | Karma článku: 4.32 | Přečteno: 151 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Lubomír Stejskal

K tragédii v Torontu

Smutný večer, smutné ráno. Svět zažil další šílenost. Tentokrát ve městě, které mám rád. O to je to celé působivější. A děsivější.

24.4.2018 v 10:15 | Karma článku: 6.81 | Přečteno: 163 | Diskuse

Václav Pláteník

Výročí bez vize

Oslavy české státnosti se utopily v ohlížení zpět. Mlčením politici uvolňují prostor pro fake news a nejistotu.

24.4.2018 v 10:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 43 | Diskuse

Zdeněk Majzlík

Konopí a konkrétní zkušenosti 2.

V minulém čísle jsem začal psát o konkrétních případech lidí s nějakou nemocí, u kterých léčba pomocí klasické medicíny selhala a oni vlastně byli odsouzeni k pomalu narůstajícímu utrpení a na konec k smrti.

24.4.2018 v 9:28 | Karma článku: 9.61 | Přečteno: 171 | Diskuse

Jiří Stratil

Z pekla do ráje

Pohádkové představy člověka, věřícího v posmrtný život, si rozdělily další existenci duše zemřelého (podle toho jakým člověk byl) do tří nadzemských možností posmrtného bytí, kam se duše uchýlí po spravedlivém božím soudu.

24.4.2018 v 7:24 | Karma článku: 4.67 | Přečteno: 151 | Diskuse

Jan Hurka

Krda, Dolda a ti druzí...BOŘIČI MÝTŮ...

Je s podivem, jaké exotické potvůrky z dalekých končin, fundovaně rozhodují o pražských památkách parodii na MHD, silnicích a bohužel i občanstvu... Na úřadě rozhodují (ne)úředníci podle toho, jak se vyspinkají...

24.4.2018 v 7:17 | Karma článku: 13.68 | Přečteno: 253 |
Počet článků 294 Celková karma 9.59 Průměrná čtenost 355

Ozzozorba.cz         webové stránky

 

Pokud život nedáme v sázku, nikdy jej nemůžeme vyhrát. 

 





Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.