Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Král a koberec

10. 04. 2018 7:53:11
Pochybnosti o své síle jsou umocňovány depresemi a starostmi. Nikdo nechce být závislý, být otrokem. Vladař se musí starat o ty, kteří jsou při něm, a bojovat s těmi, kteří chtějí jeho trůn.

Jak už to u vladařů bývá, mají velké starosti s vládnutím. Nikdy nedosáhnou všeho, čeho by chtěli. Král, který se jmenoval Urubu, nebyl výjimkou.

Urubu měl sen, a v tom snu k němu přistoupil kupec s kobercem na rameni. Kupec pravil: „Tento koberec byl utkán pro krále. Kdo není král, zhyne.“

Po rozbalení, vladař poznal, jak je nádherný a jemně tkaný, a když se po něm prošel, cítil se jako v Ráji. Všechny starosti, které si nosil ve své královské hlavě, se rozplynuly a v mysli nezůstala ani jediná myšlenka, která by ho trápila a on prožíval nekonečné štěstí a blaženost. Než jej stačil koupit, probudil se.

Král cítil, že potřebuje přesně takový koberec, o jakém se mu zdálo. Stará tíha a depresivní stavy se mu vracely do žil, a do jeho královské hlavy, a než stačil vykonat základní potřebu, už na něj doléhaly starosti v plné síle.

Zamyslel se. Je přece král a může vše. Nechal proto vyhlásit, že ten který mu přinese koberec, který viděl ve svém snu, toho zahrne poctami a zasype zlatem.

Do královského paláce začali přicházet obchodníci, tkalci, kupci i podvodníci a na svých zádech si nesli krásné tepichy. Avšak žádný z nich, přestože byly jemné a krásné nemohl králi přivodit onen pocit štěstí a blaha. Jeho hlava zažívala jen tíži, bolest a depresi umocněnou, vědomím, že koberec nebude mít.

I jeho rádcové ho přesvědčovali, že přece žádný takový koberec, který by přinášel pocity štěstí a blaha neexistuje a pro sebe si mysleli, že král dostal Alzheimera.

Jednoho dne, přišel do města poutník, který přinesl odrbaný a odřený kobereček, který svou ošklivostí urážel všechny přítomné dvořany.

Poutník omlouval svůj kobereček, který vypadal žalostně. „Můj králi, po tomto tepichu už prochodilo mnoho generací. Když jsem se dozvěděl o královském nařízení, musel jsem jej přinést. Sám jsem zvědavý. Koberec je opředen legendou, podle které jen opravdový král, může zažívat na koberci pocity neskonalé krásy a blaženosti.

Chvíli i Urubu zaváhal, zda má drzého poutníka vyhodit z paláce, nebo popravit, ale pak si přece jen řekl, proč kobereček nezkusit a prošel se po něm.

Okamžitě jej poznal. Cítil se opět jako v Ráji. Tíha a starosti byly fuč.

Král zahrnul poutníka zlatem a nechal ho plavat. Na koberci mu bylo tak dobře, že na něm trávil všechen svůj královský čas. Dokonce na něm i spal. Vládnul ze svého koberce.

Král nevycházel ze svého koberce, neboť kdykoliv se ze svého koberce vzdálil, nebylo mu dobře, a musel se stáhnout zpět. Nechal se na tepichu přenášet na zvlášť k tomu sestavené konstrukci. Věděl, že dříve nebo později se koberec rozpadne. Vylézaly z něj nitě a byl samá díra. Jeho štěstí bylo v ohrožení. V žalostném stavu už tepich dostal, a za rok, který na koberci strávil, se jeho stav hodně zhoršil. Naproti tomu byl král ve skvělé kondici.

Urubu přemýšlel a potom vyhlásil, aby mu koberec spravili. Nikdo neměl kuráž kobereček opravit. Každý se bál, že při proniknutí jehly by se mohlo kouzlo vytratit, a odnesla by to jistě i hlava, která jehlu vedla. Absolutní vládce nesnáší kompromisy. Buď a nebo. Vše mezi tím je bláto, které nestojí za královskou pozornost.

Balún byl podivínem, který se nebál ani krále ani smrti. Jednoho jarního jitra přišel Balún do paláce a prohlásil, že koberec spraví. Jedinou podmínkou bylo, že musí zůstat s králem o samotě. Být s králem o samotě si krom krále mohla dovolit opravdu jen osoba tak blízká, které mohl věřit.

Král rozkázal, aby je nechali o samotě, a když byly stráže pryč, Balún pravil:

„Musíš mě poslechnou na slovo. Dej mi svou dýku, králi!“

Král se zaleknul, neboť tento Balún byl podivínem, před kterým ho rádci varovali. „Je nepředvídatelný, a může udělat cokoliv“ znělo mu v uších.

Ale král byl opravdovým králem a svou dýku vykládanou drahokamy přece jen odevzdal. Balún pokleknul před králem a přikázal mu, aby se nepohnul, ani o píď. Rozmáchl se. Králi se zatajil dech a jeho duše se sevřela. Dýka se zabořila do koberce těsně vedle královské nohy a vykrojila jeho stopu. Totéž udělal Balún s druhou nohou. Královi tekly slzy. Jeho kobereček byl porcován na kusy. Takto přece nevypadá oprava. Ale co mohl dělat, stráže byly pryč. Začínal litovat, že se nechal tak pošetile zlákat. Popraví Balúna, a s ním všechny, kteří byli svědci jeho potupy.

Vyřezané kousky vložil Balún do královských bot a pravil:

„Králi Urubu, kdekoliv vstoupíš, vždy se budeš procházet po svém koberci. Celý svět se stane tvým kobercem. Už nejsi vězněm koberce a můžeš se volně procházet. Ale pamatuj, že se jednoho dne i tyto vložky rozpadnou. Dokud budeš nahlížet na svět přeszprostředkovatele, nikdy nedosáhneš opravdové svobody. Zůstaneš závislý. Být závislý, znamená být otrokem.“

Autor: Jakub Kouřil | úterý 10.4.2018 7:53 | karma článku: 7.76 | přečteno: 116x


Další články blogera

Jakub Kouřil

Halucinogenní megačerv

Odhalen původ Zombie-drogy! „Jedna, dva a tři.“ Hecoval se červ, který se provrtával zatvrdlou půdou na světlo. Bylo mu zima. Věděl, že musí nahoru, do tepla a na slunce. Kroutil se a škubal svým hadovitým tělem ...

14.9.2018 v 22:35 | Karma článku: 6.93 | Přečteno: 255 | Diskuse

Jakub Kouřil

Uhněte paní, jde na mě sra...

Báseň o tom, co se může stát, když to na vás "přijde" a vy s tím už nic nemůžete nadělat. Jinými slovy se podělat.

8.8.2018 v 11:02 | Karma článku: 4.38 | Přečteno: 368 | Diskuse

Jakub Kouřil

Opuštěný bůh

Opuštěný a zapomenutý bůh je schoulen jako had, ležící ve stínu souhvězdí. Jeho domovem se stala nejtemnější sluj. Připadá si jako skomírající fantazie nebo vyhynulý druh. Povzdechl si a pravil: „Být prvním je osudem.“

26.6.2018 v 11:07 | Karma článku: 6.83 | Přečteno: 236 | Diskuse

Jakub Kouřil

Morálka - nejstudenějších ze studených netvorů

Člověk se narodí, je ve stavu totální závislosti a hned je opředen tisíci pavučinami. Pavouci se na něj vrhnou. Táta, máma, sourozenci. Je pevně spoután ještě dříve, než se naučí chodit. Lízači prdelí, učí jak žít. Moralisté.

21.5.2018 v 13:30 | Karma článku: 11.86 | Přečteno: 439 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Anna Putnová

Výuka jazyků – investice bez rizika

Výzkumy z posledních let ukázaly, že jazykové kompetence obyvatel jsou pro rozvoj země důležitější než např. dotace do průmyslu či podpora zahraničních investic. Znalost cizího jazyka je podstatným faktorem v konkurenceschopnosti.

25.9.2018 v 22:01 | Karma článku: 5.82 | Přečteno: 141 | Diskuse

Marek Trizuljak

Mnichov 1938 - Nacistické recepty už nikdy!

Základním poučením z událostí kolem Mnichova 1938 je varování před démonem nacionalizmu ve všech jeho starých i nových podobách. Nacionalizmus napáchal v lidské historii dost zla, válek a utrpení. Už nikdy více!

25.9.2018 v 20:48 | Karma článku: 9.90 | Přečteno: 282 | Diskuse

Štěpánka Bergerová

Výstava o důstojnosti veřejného prostoru na nedůstojném veřejném prostranství

aneb pohnou se ledy a stane se „buzerplatz“ (jak se lidově říkávalo Staliňáku – nyní náměstí Dr. M. Horákové) důstojným veřejným prostorem, za který se nemusí občané Karlových Varů stydět?

25.9.2018 v 17:14 | Karma článku: 7.61 | Přečteno: 127 | Diskuse

Jaroslava Indrová

Jedu si to užít

Tak máme zase po mnoha letech na MS v judu ženu! Alice Matějčková udělala za poslední rok velký pokrok, ale zas tak moc se od ní napoprvé neočekává. A jí to vyhovuje. V rozhovoru pro rozhlas prohlásila, že si to jede užít.

25.9.2018 v 13:48 | Karma článku: 12.68 | Přečteno: 386 | Diskuse

Monika Plocová

Není to škoda?

“Je mi 16 let a nemám rád nové věci. Z čehokoliv, co je pro mě nové a je to spojené s mojí osobou ( to je mimo rodinu a kamarády ), mám zvláštní pocit. Jsem z toho nervózní a nesvůj. Celkově se sám se sebou necítím dobře.

25.9.2018 v 10:43 | Karma článku: 11.15 | Přečteno: 603 | Diskuse
Počet článků 304 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 366

https://www.facebook.com/ozzo.zorba

 

Existence miluje intenzitu. 

 





Najdete na iDNES.cz