Halucinogenní motýl

Do módy se dostává olizování kůže žab. Ve slizu je silný toxin. Z takovéhoto olíznutí vznikla pověst, že když se políbí ropucha, stane se zázrak. Promění se v krásného prince. Co se stane, kdybychom snědli halucinogenního motýla?

Velký a krásný motýl Emanuel. Pod očima kruhy. Nad očima kruhy. Na okraji křídel duha. Káže o nebi a pekle a o tom, jak správně létat. Učení se předává z křídla na křídlo.

„Musíme bojovat o naši zem. Zahubme ty odporné a chlupaté housenky. Plazí se po stromech a požírají listy. Nebudeme mít nektar! Bude hladomor!  

Motýl Rafael zamává křídly: „Musíme počkat. Ještě je tu teorie. Housenka může být našim předkem.

„A zadkem“ kontroval Emanuel. „Rozmnožování je hnojem a vajíčka jsou odporným slizem. Motýli se nerozmnožují. Motýli jsou stvořeni a padají z nebe!“

Sněm starších motýlů odhlasoval likvidaci housenek. Na špinavou práci si najmuli mravence z rodu Skarabis nacis.

Spojitost mezi motýlem a housenkou zjišťuje můra Psychedelis. Ukrytá v temném koutě. Za takové rouhání je trest utržení křídel. Psychedelis nalévá nektar z květu Halucion fantastica do malých zvonečků.  Rebelové sají hořkou šťávu z halucinogenní rostlinky a mají vize.

Prožívají život housenky, vajíčka a točící se hvězdy. „Nějak se nám to pomotalo“ pravil Smrtihlav. „Co tedy jsme? Motýl, housenka, vajíčko nebo hvězda?“ ptal se Rafael.

„Vše dohromady!“ vzlétla vzrušením Psychadelis. „Bez hvězdy by nebylo vajíčko, bez vajíčka housenka, a bez housenky motýl a bez motýla nebude nebes.“