Zvědavé nosy, gestikulace a emoce. Lidé nakupovali a prodávali, další vše pozorovali, a pak byli ti, co kradli a podváděli, nebo se hádali... zkrátka taková byla tržnice v Hafasu.
Satum procházel davem, koulel očima, a hledal a hledal, a pak je konečně spatřil. Dveře. Byly sice staré, ale peníze na nové si jako začínající obchodník nemohl dovolit. Ve svém obchůdku měl prozatím namísto dveří jen závěs s korálky. Dveře, které Satum hladil rukama, byly vyřezávané neznámými symboly a bylo vidět, jak jsou staré a zašlé věkem, ale přitom pevné. Přeměřil velikost a zjistil, že mají přesně takovou, jakou potřeboval, až se divil svému štěstí.
„Krásné viďte!“ promluvil měkce prodavač.
„Jsou staré a dost zašlé, řezby jsou vybledlé ....“ odpověděl Satum.
„Pane! Ale vaše oči říkají něco jiného!“ poskočil obchodník.
„Dobrá, možná bych je koupil“ promluvil Satum, „ale jakou mají cenu?“
„Pane, cena dveří je nevyčíslitelná“
„Nemluvte hlouposti, a řekněte kolik! Proč byste je jinak prodával?“
„Prodavač byl chvíli potichu a pak šeptem špitl: Legenda, praví, že pokud dveře padnou do domu jako ulité; do takového, který byl započat a dostavěn v úplňku, pak mají kouzelnou moc.“
„Jakou kouzelnou moc mohou mít dveře?“ zasmál se Satum.
„To nevím,“ přiznal prodavač.
„No vidíte! Jak dlouho je prodáváte“
„Mám je v krámě už dvě léta. Prodal mi je potulný derviš, který zmizel tak rychle jak se objevil.“
„Tak kolik za ně chcete?“
„Dvě stě“
„Dám sto“
„Pane, sto jsem zaplatil derviši.“
„Dveře potřebuji“ – pomyslel si Satum a prohrábl si svůj plnovous... „Dám sto padesát denáru, ani o jediný navíc, více nemám.“
Na tváři obchodníka se rozlil úsměv, o kterém věděl jenom on. Nevěřil tomu, co mu potulný derviš vykládal, věřil v peníze a jejich moc. „Nakupuj tak levně, jak jen můžeš a prodávej co nejdráže.“ To byla jeho písnička. Nakonec se dohodli.
Satum naložil dveře na svého osla a vydal se zpátky do vesnice. Měšec měl o 160 denáru lehčí, ale cestou si zvesela pohvizdoval.
Na druhý den korálkový závěs sundal a staré dveře pečlivě očistil. Dveře zasadil do pantů ve zdi domu a radoval se ze svého štěstí. Padly jako ulité a vše vypadalo tak, jakoby byly vyrobeny na míru. „To je krása“ pochválila Satuma jeho žena.
Teď, když měl dveře, mohl Satum nanosit do nového obchůdku všechno zboží, které měl uloženo ve svém domě. Do večera byl se vším hotov, zamknul a šel si lehnout.
Ráno, jako pavouk na mouchu vyčkával na svého prvního zákazníka a nečekal dlouho. Do obchodu vstoupil beduín, dveře vrzly a zákazník koupil všechno, co mu Satum nabídl.
Ten den přišli ještě tři zákazníci a všechno se událo přesně tak jako u prvního. Když vstoupili do obchůdku, dveře zavrzaly a lidé jako omámení kupovali vše, co jim obchodník nabízel
Za dva dny prodal Satum všechno své zboží dokonce i křivé hřeby, které ležely v obchodě bez užitku, ale bylo mu je líto vyhodit.
Jeho žena se radovala z obchodního úspěchu a nikdy by si nepomyslela, že její muž bude tak zdatným obchodníkem. Byla na něj milá a hodná. Satum odjel s tržbou do města na nákup nového zboží a po cestě počítal, kolik vydělá a také, že bude muset obchod zvětšit o skladovací prostory. Nakoupil tolik zboží do svého vozu, kolik se jej tam vešlo. Ale jeho velbloud nadšení nesdílel a naloženou káru nemohl utáhnout, a tak si Satum, půjčil na dluh dalšího velblouda, a vydal se zpět na cestu.
Obchůdek naplnil věcmi od podlahy ke stropu a v noci když usínal, tančily mu před očima denáry a bylo jich tolik, že je nemohl ani spočítat.
Ale jaké bylo Satumovo překvapení, když na druhý den neprodal jedinou věc. Zákazníci přicházeli, kouleli očima, Satum máchal rukama a prezentoval své zboží, jak nejlépe dovedl, ale všechno bylo špatně a lidé rozmrzele odcházeli jinam. Od úplňku k úplňku prodal jen pár drobností.
Satum se převaloval v posteli a nemohl usnout. Obchod místo toho, aby peníze rozmnožoval, tak je polykal. K tomu všemu byla žena rozmrzelá a podrážděná a v takové atmosféře se těžko žije. Satumova žena si povzdychla a pravila: „Od té doby, co jsem namazala dveřní panty olejem, aby už konečně přestaly vrzat, tak se obchody nedaří.“
Rada na závěr: Až vám budou vrzat dveře, zkuste se zaposlouchat do „dveřní mantry,“ do jejího kouzla, a možná že objevíte kousíček romantiky a spadaných stínů.
