Pár střípků .....

Jak pevně lidé svírají svůj osud. Do práce. Z práce. Jak pevně se drží pravidel. Vláčeni osudem jak starý obroušený vůz. 

 „Jak jen můžeš!“ zvolal hlas. 

Vždyť tenký led pod nohama máš!

Jsem bruslařem a vykrajuji piruety. 

Život sám mé boty obrousil. 

Každá nesnáz stává se mi schodem, 

po kterém stoupám vzhůru k sobě. 

Dívám se na hvězdy a hvězdy se dostaly do mého srdce,

teď krouží v mém nitru jako galaxie. 

V srdci mráz a kolem hvězdná záře.

Bouře odvanula sama sebe.

Nastalo ticho a mír bez pohybu,

prostor, kde splývá Život se Smrtí.

A přece prásknul jsem se do hrudi,

ještě není čas! Ještě je třeba tančit!  

Koňská kopyta drtí kamení

a já ve svých zubech píšťalku mám,

na kterou hraju si.

Projíždím životem a ve svých rukou

otěže mám.  

Pomalu a beze spěchu,

kochám se a kochám.