Prolézat lidskými žebry

Svou hloubkou vyrovnáváme každou propast. Je jedno, zda máme pod sebou kilometr nebo metr. Důležité je to, na čem stojíme. Lidé škrkají o svůj strach a zapálí jen paniku. Strach ze smrti je jen výkřik mělčiny v hlubinách života. 

Až hlubiny,
do kterých jsme se zanořily,
obnaží mělčiny lidského bytí,
až výšky,
do kterých jsme prolétly,
nám odhalí nízkost, a blaženost
nám otevírá dveře k našim ránám a bolestem.
Až prostor obnaží stísněnost,
a až let, ti ukáže pozemskost,
poznáš,
že stísněnost
není ničím jiným než touhou po prostoru
a pozemskost
nic jiného než touhou po létání.

Pro koho je hlubina nebezpečím,
nachází se stále jen na mělčině.
Kdo se nachází v hlubinách,
pro toho je mělčina jen přízrakem.
Tisíce a jedna vlnka na povrchu,
odlesky a zrcadlení,
nestálost a chvění. 
Strach ze smrti je jen výkřik mělčiny
v hlubinách života.
Ještě se nestaly hlubiny našim přítelem.
Žijeme na povrchu,
a budeme umírat povrchovou smrtí.