Český člověk jako národní svéráz

7. 08. 2017 9:36:07
Bez paměti bychom se nebyli schopni ani učit, ani přemýšlet. Život by se stal jakýmsi Alzheimerem v permanenci. Ale i paměť se může stát naším prokletím, pokud nám, českému národu, bude i nadále bránit k prosperitě a bezpečnosti.

Její setrvačnost a tíha nás stále ještě tlačí k zemi, nemůžeme se pořádně nadechnout a rozmáchnout se tím starým českým palcátem. Jsme vytěsňováni z věcí světových. Úzkoprsost, slepá víra, různé postoje a stanoviska, to vše brání českému člověku podívat se rovnýma očima na právě konající se lidský kvas, který tak barvitě vylíčil J. A. Komenský ve svém Labyrintu světa a ráji srdce: „Svět jest plný Maret, běhajících a těkajících pachtujících se a shánějících ze všech stran avšak dosti nikdy nemajících.“ Tyto žabí poměry a malost nám, českému národu, zůstala dodnes. Kráčíme z doby do doby a každičkým okamžikem zažíváme střet minulého s přítomností.

Pod individuální optikou měníme jen neradi svá stanoviska, názory a již zažitá paradigmata. Dalo by se říci, že až pod tlakem neodvratných událostí, které by nás mohly ohrozit, ať už tím nebo oním, něco opravdu začneme dělat, měnit, utvářet, a tedy se aktivně na něčem podílet. Proaktivní politika je v České republice vytvářena až pod tíhou hrozby, pod nátlakem, není to promyšlený tok aktivit, který by navigoval český stát kontinuálně v čase k blahobytu. Český člověk je rozmělněn a rozdroben do tolika směrů, názorů a „Rotary klubů“, že už nevidí, že si prostě protiřečí. Tady se netáhne za provaz jedním směrem, tady se přetahují celé skupiny ve jménu „demo“kracie.

Karel Čapek: „Chudák, který na něco ve chvíli svého deliktu nemyslí, může být lidsky omlouván; ale politik a státník, který dovede ve vážné chvíli na něco nemyslet, náleží na jediné místo: mezi historické zločince. Na něco v tu chvíli nemyslet, to je téměř definice aktivní i pasívní demagogie.“ A dále: „Nerad bych ulehčoval komukoli, kdo sobecky hospodařil s chrámovými hřivnami národa a státu; ale daleko větší jejich vina je v tom, že zlikvidovali důvěru ve stát než v tom, co fakticky prohospodařili; to je jen pakatel proti ztracené hodnotě důvěry.“

A právě téměř nulová hodnota důvěry ve stát může být vysvětlením, proč se zcela veřejně, bez zjevného zájmu obyvatel demontují jeho principy. Dostáváme se zde do přímého rozporu, proč je stát ještě považován za základní platformu uspořádání moderní společnosti. Z českého státu se stává postupně jakási fasáda, kde ekonomická i politická moc ve státě míří k anonymním, velmi obtížně definovatelným strukturám ve formě nadnárodních společností, které samy tvoří jakýsi nadnárod, zanechávajíce za sebou obchodní smlouvy, mezinárodní úmluvy a konventy; smlouvy jsou přece od toho, aby je dodržovali ti slabší, to vše pro zachování dobytého území. Pod nesmírným tlakem globální nivelizace a s dokonalou souhrou státního aparátu se český národ postupně vytrácí ze světových dějin. Ale není vše ztraceno.

Český člověk stále žije a je mezi námi. Malinkatá zátoka je nám deltou, říčka mocným tokem, jezero širým mořem. Jsme bez touhy dobývat, vykořisťovat, kolonizovat. Nemáme žádného Spidermana, Supermana, Herakla. Nejsme nositeli dědičného hříchu. Jedinečný a vzácný biotop, který je vsazen do České kotliny, odolává nájezdům sofistikovaných duchovních invazí. Palisáda není dosud zborcena. Duch českého člověka totiž měří zcela jiným metrem, kde neplatí jen nemilosrdné fyzikální zákony peněz. Český člověk, to je národní svéráz. Na lvy nedá, v čínské draky nevěří, nebije se do prsou, zato se rád napije a tu a tam si bouchne do stolu v hospodské krčmě; samotná radost je jakoby ukryta v nás samých, a ne v symbolech. Nevěříme státu, nevěříme státním institucím, nevěříme státním úředníkům, a proto nevěříme ani v žádné národní zájmy. Jsme velmi pragmatičtí a lidští; tíhneme mírně k anarchii, ale ta se stává spíše kořením, které dodává životu tak příjemnou chuť, bez kterého přece žádné božské jídlo nemůže chutnat opravdu božsky. Malé se nám zdá nesmírně něčím obrovským, a titánské nicotným. V České republice najdete zkrátka docela jiný duševní habitus; život natěsnaný, ale útulný.

Ferdinand Peroutka: „Vskutku, tato země ještě neřekla, co chtěla říci a co, nepochybujeme, jednou řekne. Myslíme však, že to, co říkají a dělají dnešní politikové, není to, co země chce říci. A víme, že země tím dříve promluví své pravé slovo, čím pevněji lidé, kteří ji obývají, budou stát při svých ideálech, a čím méně budou zamlčovat touhu po lepším. „

Antonín Švehla: „Musíme vydržet, aby se na nás zase nezapomnělo, jako se na nás zapomnělo roku 1648. Tehdy se o nás na mírové konferenci v Osnabrücku ani nemluvilo.“ A zapomnělo se na nás opět roku 1938 v Mnichově.

Pravděpodobnost pravděpodobnosti, že bude český národ zrazen opět, ponechám na uváženi samotného čtenáře. Ale nyní je potřeba, aby český národ opět nabyl ofensivního brusu; ze světových otázek udělat otázky své, a naše otázka česká musí se stát otázkou světovou. V dnešní globalizované době už to nejsou zdroje, které limitují rozhodování, ale prim hraje samotné rozhodování, které zdroje vytváří.

Autor: Jakub Kouřil | pondělí 7.8.2017 9:36 | karma článku: 14.26 | přečteno: 506x

Další články blogera

Jakub Kouřil

Borovicový spor

Na malém kopečku rostly dvě borovice. Byly stejně vysoké i stejně staré. Jedna rostla na východní straně, druhá na západní.

27.3.2024 v 6:32 | Karma článku: 13.23 | Přečteno: 276 | Diskuse

Jakub Kouřil

Reportáž ze Saudské Arábie

Z výšky deseti kilometrů jsem pozoroval tvář pouště, a zatímco jsem se kochal, přerušila mě letuška otázkou: „Quzi nebo Maklubu?“ vypadala jako z pohádky o Šeherezádě. Černé vlasy, tmavé oči, čokoládová pleť...

27.2.2024 v 13:11 | Karma článku: 18.44 | Přečteno: 429 | Diskuse

Jakub Kouřil

Trpělivost růže přináší

Stál tam ..............................................................................................

13.2.2024 v 3:31 | Karma článku: 8.20 | Přečteno: 153 | Diskuse

Jakub Kouřil

Vegetariáni mají na můj záchod zákaz

Už mně štvaly Petrovy řeči o tom, jak je vegetariánská strava bez pořádných proteinů a jak je při takové dietě člověk neduživý a slábne.

25.1.2024 v 4:13 | Karma článku: 19.96 | Přečteno: 699 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Jan Pavelec

ČR má se svým upoceným pojetím liberalismu 200 let zpoždění.

Podle Listiny základních práv a svobod se Česká republika nesmí vázat na jakoukoliv výlučnou ideologii či náboženské vyznání, a podle Ústavy má být státem sociálním, nikoliv (neo)liberálním.

28.3.2024 v 15:50 | Karma článku: 10.52 | Přečteno: 118 | Diskuse

Jan Bartoň

Přichází nový věk – volíme mezi tragédií a realismem

Pan Václav Vlk starší uveřejnil skvělý komentář k současné mezinárodní situaci pod titulkem Přichází nový věk tragédie. Abychom předešli tragédii, musíme zvolit realismus.

28.3.2024 v 10:00 | Karma článku: 27.15 | Přečteno: 537 | Diskuse

Petr Duchoslav

Ruský břeh Roberta Fica

Jsem proslovenský, dělám vlasteneckou a suverénní politiku, vše jen pro národ. Tak by se stručně dala charakterizovat politika staronového premiéra Roberta Fica. Zní to sice líbivě, ale realita je bohužel jiná.

27.3.2024 v 9:24 | Karma článku: 25.25 | Přečteno: 519 | Diskuse

Petr Štrompf

Utažený kremelský šroub. Stržený závit pak způsobí pohromu

Islamisté vraždící v Moskvě. Mrtví na obou stranách ukrajinské fronty. Represe režimu, žijícího ve strachu o sebe samého. Šrouby stále utahuje a bude je utahovat ještě víc.

26.3.2024 v 17:34 | Karma článku: 18.92 | Přečteno: 469 | Diskuse

Michal Sabó

Rudá záře nad Moskvou aneb mají teroristi právo na soucit?

Útok v Rusku, při němž útočníci v koncertním sále na okraji Moskvy v pátek zabili nejméně 133 lidí a mnoho dalších zranili, nám nastavil zrcadlo. Máme Rusko litovat?

26.3.2024 v 7:13 | Karma článku: 36.52 | Přečteno: 2310 | Diskuse
Počet článků 345 Celková karma 13.84 Průměrná čtenost 322

LUXUS NEMÁ STROP, TAK JAKO BÍDA NEMÁ SVÉ DNO. 

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...