Bezvětří je hrobem pro každý vítr

Jing a Jang se do sebe zamotalo a celý ten chumel pokazil stroj života. Mnich vyrůstá na stromě utrpení.

Řada mnichů u zdi v tiché prosbě, sklání své čela na terakotovou podlahu. Rty vypouštějí staré zaprášené modlitby. Venku zpívají ptáci, rostou stromy, svítí slunce.

Holé lebky bez očí, u pasu žebrácká miska. Čím více otrhaný šat, tím více záře proniká pod kůži.  Hra světel a stínů maluje na zádech koláž života a smrti. Shrbení a pokrytí špínou.

Nataženi starobylým výsměchem. Led lampou askeze, opaluji své hříchy. Sloupávají se jako stará oprýskaná barva. Tvoři bez tváře a bez vlasů. Hrobaři lidského štěstí.