„Och! Kape mi z nosu, asi jsem nemocný.“ Pravil sněhulák, bílý jako sníh.
„Kape ti i z uší, a voda ti teče za šálu.“ Pískal ptáček na větvi.
„Vždyť to sluníčko dnes tak hřeje! Potím se. Šel bych k doktorovi, ale místo nohou mám kouli. Ptáčku zpěváčku, nemůžeš mi prosím, prosím nějakého doktora obstarat. Ať se na chudáčka sněhuláčka přijde podívat. Je to přece povinnost každého doktora, starat se o nemocné.“
Ptáček s červenou hlavičkou odletěl a za chvilku se vracel s vránou.
„Kráá kráá, těžký případ. Je jaro! To je malér.“ Pravila vrána a pokračovala „sněhuláčku milý, trpíš chorobou, která se nedá vyléčit.“