Poslední soud

Fronta politiků se kroutí a prohýbá jako had. Čekají v řadě. Vyčpělá moc premiérů, prezidentů, ministrů a ambasadorů se vznáší jako zatuchlý opar. Postupně po jednom přistupují před zeleného červa, který jim udílí body. 

Ohavný červ zná pocity, které měl politik v plodové vodě. Zná každou jeho kapilární linii, sebemenší myšlenku, která se kdy blýskla v jeho hemisféře.

Netvor udílí medaile a gratuluje politikům. Udrželi při životě lež a rozklad. „Ať žije politický ferment. Lid je udržován v larválním stadiu. Výborně!“ Zelný červ vládne všemu a všem.

Noviny podléhají nejdrsnější prostituci. Za pár mincí se otevřou každému. Vychrstnou na čtenáře zvratky; smetiště lidských osudů, nesplněná přání larev a starostlivou pěnu bohatých. V této stoce slovních výkalů se utopí i pravda.

„Nikdy nepište o dvou koních!“ Varuje chlupatým prstem červ.

 Dva koně

Jeden bílý a druhý černý. Dívají se svými pysky na sebe. Otázka: Která z hlav má vyšší teplotu? Je ta běloušova víc horká nebo je více rozpálen černý hřebec? Nebo jinak. Jaká je teplota v jejich prdeli, kdo ji má nižší?

Věřící, kteří jsou v pozici hadače, to mají snadné. Sází na bílého koně, nebo dají svoje sympatie černému. Podle své víry. Roztáčí kolo štěstí. I když jim to nevyjde, stejně si budou stát na svém. Já na víru nespoléhám a strčím koni do prdele teploměr.