Bublina

Jedovatý šíp probodl náčelníka kmene Burungu. Vychrstla temná krev, a z chvějících se rtů vylétla duše. Tělo bylo v plné síle a zdraví, a náhlá smrt duši zaskočila.

Byla ukrytá a blažená. Pulzovala v horkém dechu, a koupala se v teplé krvi. Náhle se vše změnilo. Spojení bylo fuč. Duše přišla o úkryt a vystřelila do prostoru jak vyplašený pták, a zůstala viset v rudé mlhovině.

Houpala se nad rudou pěnou, a čekala, co bude dál.

„Každá bublina je duše.“ Ozval se hlas. „Když uzraje, obal praskne. Až se pustíš, staneš se součástí meditační pěny. A pamatuj, pro zrání je nejlepší láska. Ve zlosti budeš jen kysnout a zahnívat.

 „Až bublina praskne, narodím se znova?“

„Zpět?“ Rozesmál se hlas. „Koloběh duší, o kterém jsi slyšela je pouhou báchorkou.“

„Kdo jsi?“

„Tvé druhé Já.“

Duše se proměnila v bublinu, která pomalu klesala do meditační pěny.