Kaše

Jsem v lese a nad ohýnkem si připravuji večeři. Dřepím a míchám kaši.  V plecháči to meditativně bublá, v ohni praská a plameny dovádějí.

Ozve se oheň: „Beze mě by ta kaše nebyla.“ A oblízne kotlík.   

„Vždyť vycházíš ze mne.“ Pravilo polínko a puklo, až z něj vylétly jiskry.

„Beze mě by nebylo dřeva na kaši.“ Zasyčela voda.  

Do rozhovoru se zamíchalo slunce, vzduch a fazole a začaly se ozývat i vzdálené galaxie, a když jsem jídlo promíchal, všechny hlasy ustaly, krom jediného; kručení v žaludku; a když jsem se pustil do kaše, připadalo mi to jako bych pojídal hvězdy.