Kobylinec

„Pravda je jednoduchá a přímá a jasná jako zářící sluníčko.“ Pravila kobylka a skočila na zelený list.

„Já bych to tak neviděla“ bzukla moucha, která kroužila nad koňským kobylincem. „Podívej se třeba na to krásné a teplé a voňavé lejno. Pro mne báječná pochoutka a živobytí a pro koně jen odpad! Ale pro modrý zvoneček, který tady roste, energetická bomba!“

„Já bych to tak neviděl, ozval se zvoneček, který se dusil pod nánosem hoven. Je toho naloženo na mně až moc. Z toho se budu dlouho vylízávat.“

„Pro někoho je kobylinec báječný energetický bonbón, pro jiného smradlavý problém do kterého se nechce dostat. Pro někoho štěstí pro druhého pohroma. Ale tak to na tom světě chodí, aby bylo vše v rovnováze. Problém nastává, když se na vše díváš křivě.

Když se nahne koráb života příliš doprava nebo doleva, lehce nabere mořskou vodu a snadno se tak může potopit. Voda, která loď nadnáší a bez které by nemohla sloužit ji taky může zahubit. Kupříkladu, kobylky jak je známo neumí plavat, ale bez vody bych umřela žízní. Jak jsem řekla, Pravda je jednoduchá, jen ty moucho ji vnímáš příliš složitě.“ pravila kobylka, přeskočila kobylinec a zmizela v trávě.