Láska pevná jako řemen z pyrenejského vola

Už třetí východ slunce, byl můj žaludek prázdný jak africký buben. Trmácel jsem se v albánských horách a hledal živou duši. Měl to být výlet na jeden den… ale člověk míní a bůh mění.

Kdybych nezbloudil, nepotkal bych pastevce ovcí a nevyslechl si jeho pohled na lásku. Jeho tvář byla zvrásněna drsným životem a samotou. Když mě pohostil mírným pohledem, ovčím sýrem s chlebem, zeptal jsem se dědy, čeho si na ženách nejvíce cení?

„Důležité jsou kotníky a taky sleduji kůži na loktech a na patách, jestli není ošoupaná a suchá, pak se dívám na prsty, klouby… nehtová lůžka, kolena…“

„A co láska?“

Horal si poposedl a pravil: „Láska si přichází, láska si odchází, láska je úplně slepá. Ta pravá láska je pevná jako řemen z pyrenejského vola. Jako třeba tady ta krásná ovečka. Jen se podívejte, jak se jí leskne vlna, jaké má pevné paznehty… na takovou se mohu spolehnout.„