Ano. Čím více toho víme, tím delší je hranice našeho ostrova poznání v moři neznámého, čili tím víc víme, co všechno ještě nevíme.

Víra, důvěra tady je, každý se musí na něco spolehnout, např. nezbývá, než věřit, že si za vydělané žetóny pozítří snad koupím chleba. Nebo třeba víra v aluminium. Člověk pak může dělat vše pro slávu aliminia a očekávat příchod aluminiového nebe. Je to zkrátka sázka na to, CO NENÍ, ale jak známo věci časem přecházejí ve svůj opak. Opakem by byla sázka na to, CO JE (židovský systém), a i zde dochází k jistému omylu hlavně v určení CO JE (pravda). Bez víry to samozřejmě nejde, jen je třeba si přiznat, že solidní víra si žádá reálnou naději blízkou jistotě.

Proč by se měl člověk zavěšovat do sítí spekulací (věřit nebo nevěřit). Proč je tak těžké si přiznat, že něco nevím? Proč si člověk vytváří virtuální realitu, která se jednoho dne rozpadne v prach? Žijeme a to je více než 1000 zázraků.

Sorry, ale směšujete rozdílné věci. Já třeba věřím tomu, že je mi manželka věrná. Nevím to a ani nemohu - to bych ji musel monitorovat 24 hod denně. Ale věřím tomu, respektive rozhodl jsem se tomu věřit, protože se mi tak (i jí) jistě žije lépe.

A s vírou v existenci Boha je to podobné. Existencí Boha (stejně jako existencí manželčiny věrnosti) si jisti nikdy být nemůžeme.

Co je ale podstatné, tak když věříte v manželčinu věrnost, tak se Vám v manželství žije zpravidla dobře. A obdobné je to i s tím Bohem - když věříte v Boha, tak se Vám zpravidla žije dobře na zemi.

PS: je to jen nedokonalá paralela. Protože věrnost manželky je sice neprokazatelná; naopak nevěra je prokazatelná spolehlivě.

Existence či neexistence Boha je IMHO neprokazatelná.

Věřit nebo nevěřit jsou jen spekulace. Mohou vyjít anebo nemusí. Proč se opírat o něco tak chatrného. Ze strachu? Proč si člověk musí za neznámou dosazovat. Není krásné nevědět a z tohoto rozměru se pídit po pravdě? Proč si zavírat dveře poznání? Spekulovat o tom, zda-li je bůh nebo není, je jen marnění času. Věřit v boha nebo v něj nevěřit, jsou dvě strany téže mince.

Ano.

Myslím si, že tyto články jsou trochu zbytečné. Rozdíly mezi ateisty a věřícími jsou dané a neměnné, a tedy nemá smysl jeden druhého přesvědčovat o své pravdě. Docílíte pouze toho, že se ten opačný tábor naštve. Je to úplně stejné, jako diskuse mezi kuřáky a nekuřáky, či levičáky a pravičáky.

Já bych k tomu jen dodal, že pokud bych já se pokusil zde hlásat z pohledu křesťana, jací pomatenci ateisti jsou (což by mne samozřejmě ani nenapadlo), byl bych okamžitě a tvrdě označen za lumpa, darebáka, černoprdelníka a Koniáše. Vcelku pochopitelně. Snad si z toho autor něco k srdci vezme.

Když to člověk vezme do extrému, tak kromě vlastní existence není jisté nic a všechno je otázka víry. Považujete to co vidíte/cítíte/slyšíte/chutnáte za jisté? Třeba žijeme v matrixu, všechno je jen iluze. Ve snu jste také přesvědčeni, že máte konkrétní snové tělo, které má svojí historii, kolem Vás se pohybují různé (i rozumné) objekty, komunikují s Vámi, máte různé prožitky, zážitky... a když se probudíte, je Vám jasné, že vše byla jen hra vaší mysli. Ve skutečnosti je to tedy přesně naopak. Nevíme prakticky nic a většině jenom věříme.

Ono, věřit v něco, o čem se můžeme přesvědčit, že existuje (což jsou napříkladi naše sny), je něco jiného, než věřit v něco, co nikdo nikdy neviděl a pro což neexistuje jediný důkaz.

Chápete, že jste urazil spoustu mírných a slušných lidí, které vaše slova budou trápit, ale máte jistotu, že vám facku nedají?

to je moc dobře. Alespoň zažehnou přemýšlení.

Krásně popsané.. "uzavřít se do bubliny"

Víra v Boha je často problematizována, někdy i zesměšňována. Víra ezoteriků, léčitelů, astrologů... je problematizována méně často, nikdy není zesměšňována. Můžete mi to vysvětlit?

Víte, svůj vlastní dojem si musíte vysvětlit sám, neboť sám nejlépe víte, z čeho vycházíte a proč.

Existují lidská práva bez toho, aby v ně někdo věřil?

Samozřejmě. Existují ovšem jen ta práva, která Vám v dané komunitě přiznají její členové (nebo si je vůči nim dokážete prosadit). No a neznalost práva neomlouvá. Bez ohledu na víru či nevíru.