Tuším, že je to asi jen podobenství, ale opravdu by mě zajímalo, jak vznikla situace, že se muselo rozhodovat mezi stromem a člověkem.

Starý dub, byl ve vesnici známým stromem. Nejenom pro jeho stáří a mohutnost. Jeho kořenová soustava byla vyhřezlá nad zemí. Pouto spojující strom z půdou bylo velmi křehké. Jen kouskem kořene nasával z podzemí blahodárnou tekutinu života. Žebrák o kterém je řeč v bajce uklouzl na shnilém žaludu a spadl do kořenové pasti. Jediným východiskem bylo uříznout kořen, pod kterým bylo jeho tělo vklíněno.